Gottfried Wilhelm von Leibniz

Gottfried Wilhelm von Leibniz
(1646-1716)

Byl prvním Němcem v dějinách moderní evropské filosofie. Leibniz je velmi zajímavým člověkem, posledním polyhistorikem (tzn. vědcem, který měl zvládnuté všechny tehdy existující vědy). Byl geniálním dítětem, prý již od 5 let se učil latinsky, v 21 letech zvládl práva v Lipsku (nechtěli mu – tak mladému – přiznat diplom) a dokonce získal ve stejném roce i profesuru. Práci profesora se však nevěnoval. Začal se zajímat o politiku a cestoval po Evropě jako diplomat (Francie, Anglie, Holandsko,…). Byl ve službách šlechticů a získal vážnosti i od samotného panovníka (ten řekl, že Leibniz je sám sobě akademií). Zastával různá povolání, dokonce pracoval jako knihovník (prý doslova nenáviděl lidi, kteří si chtěli půjčit nějakou knihu). Sám sebe považoval za nejvzdělanějšího člověka na světě. Jeho vztah k ženám byl povrchní až opovržlivý.
Zpočátku byl velmi zarputilým přírodovědcem, než přišel na to, že musí být jeho přírodní věda něčím podložena. Proto se začal věnovat také filosofii. Byl jedním z největších matematiků, fyzikem, přírodovědcem, historikem i politikem. Velmi ho obdivoval Hegel. Podle jeho návrhu vznikla Pruská akademie věd, které byl prvním prezidentem. Vedl také trapný spor o Objev diferenciálního počtu s Newtonem a záhadou také je, kdo zhotovil první počítací stroj – Leibniz nebo Pascal? Pouze několik lidí této doby bylo schopno pochopit, co se děje v právě probíhající technické revoluci. A Leibniz patřil právě k nim.

Nejslavnější díla z jeho filosofie

Rozprava o metafyzice
Monadologie
Nový esej o lidském rozumu
a dále napsal spoustu spisů a dopisů (většina nezveřejněna)

V jeho filosofii se začíná objevovat dialektika (nechápe dialektiku jako Platón či Sokrates, čili dialektiku jako umění vésti rozhovor, nýbrž jako Hérakleitos = rozpory jako hnací síla dynamického světa).