Stanovuje se zde moje vlastní méněcennost a nedokonalost oproti lidem nade mnou

Stanovuje se zde moje vlastní méněcennost a nedokonalost oproti lidem nade mnou. Co jsem já? ve vztahu k tomu, co je nade mnou: jsem úctyhodný, jsem zlý, hodný? To poznám podle vztahu mého k autoritě. Dosahuji toho tím, že mě autorita oceňuje. Abych mohl být sám sebou, potřebuji neustále znovu potvrzení, že jsem ten poslušný, vzorný atd. Moje hodnota je dána tím, jak jsem schopen plnit příkazy moci nade mnou. Nikdy přesně nejsem schopen vědět, co má panovník na mysli. Nikdy nevím, jestli jsem to splnil podle jeho představ. Druhá věc: přízeň moci není něco substanciálního, ale náhodného. Nejsou žádná pravidla, která by stála nad mocí. Nejsem schopen poznat, podle čeho se řídí rozhodování. Nikdy si nemohu být jistý, jestli nebudu druhý den zavržen. Proto musím neustále chodit za autoritou, získávat souhlas, pochvalu. Proč je ještě potřebuji: akt v němž sám sebe znehodnocuji – já nejsem dobrý, on je dokonalý – já sám sebe v tomto okamžiku chápu jako někoho nedokonalého. To že jsem, je vlastně provinění, ve to svědectví o mé špatnosti. Mohu to odčiňovat pouze mou službou autoritě, nejvyšší moci.

Toto je systém masochismu. Člověk vnitřně podrobený autoritě, tak on sám sebe ponižuje (vidí se jako něco méněcenného – to je ten masochismus). To je obrovský rozpor. Člověk přestože získá např. metál, tak uznání od moci nejsou dostatečná na to, aby kompenzovala pocit sebezavržení. To vyvolává obrovskou negativní energii. Produktivní energie svým podrobováním se moci, se mění ve svůj opak – nenávist k sobě samému (já jsem neschopný). Je často neuvědomovaná. S tímto člověk nemůže žít, to by se zhroutil. Tuto energii musí kompenzovat (najít zdroj sebeúcty). Musí najít lidi, kteří jsou na žebříčku níže než on. Učitel má pod sebou žáky, má nad sebou inspektora. Tatínek má nad sebou nadřízeného v úřadě, doma má manželku a děti. V úřadě je kmán, doma je pán. Tím se kompenzuje, vytváří si tak svou druhou identitu. Doma jsem všechno. Čím se vytváří tato identita? Tak, že druhé ovládá, že druzí plní jeho příkazy. Dosáhnout pozitivní identity znamená absolutně ovládat lidé pode mnou (jsem více než oni, když jsem více znamená, že jsem NĚCO). To je sadistická složka – ovládá, zmocňuje se.

Co s lidmi úplně dole (rolníci, řemeslníci, obchodníci)??? Šéf nadá tatínkovi, tatínek manželce, manželka dětem, děti nabijí psovi a ten kousne šéfa.
My jsme bílí, vy jste černí. My jsme Němci, vy jste židé! Když se podíváme na princip výcviku elitních jednotek, důraz je kladen na to, aby se pokořoval svému veliteli (robot). Transformace energie na násilí. Plazení se tomu, kdo je nad námi. Negativní energie vůči tomu, kdo je pod námi.
Tato negativní energie je dána střetem lidské přirozenosti a jí omezující moci. Je dána ponižování člověka. Ti cítí nenávist k sobě samému, k druhým lidem, k celému světu.
Tento systém funguje pořád, do dnešní doby. Stačí si vzpomenout na svá školní léta, na vojnu (šikana – ta je neodstranitelná).