Protestantská etika a duch kapitalismu

Tvrdost vůči druhým lidem. Dříve před kostelem seděli žebráci. Protestantský podnikatel je nemůže dát žebrákovi, žádná almužna. On je poslán, aby je utratil za své podnikání. Dokonce nemůže jít ani do divadla. Zabyl by čas, kdy by mohl pracovat, vydělat peníze (time is money). Kdybych utratil penci ze divadlo nebo žebráka, vzdal bych se ne 1 pence, ale dalších pencí, které bych mohl v budoucnosti dále rozmnožit. 1 Pence v sobě obsahuje embrya budoucích centů, když je utratím, tak toto embryo zabiji. Je to hrozný hřích.
Kdybych peníze uložil na knížku, peníze by mi přinesly nějakou částku.
Dodržování tohoto kodexu je vysvětlován pragmaticky: může to být hřích před bohem, ale také jsme zabyly tato embrya budoucích peněz.
Chceme-li podnikat, potřebujeme podnikat. Abychom jej dostali, musí se žadatel zdát poctivým a důvěryhodným. Je užitečné být považován za poctivého, ale jenom tolik, abychom byli hodni získání úvěru. Všechno je velmi pragmaticky zakotveno (ne víc, ale jenom tolik, kolik je potřeba). Jak získat takové postavení ve společnosti? Když mám peníze, založím fond (vybavím knihovnu Carnegie hool). Ale tajně. Lidé budou tápat, co za mecenáše zařídil tutu knihovnu. Já se zasloužím, aby se lidé jakoby náhodou dozvěděli, že jsem to právě já. Tím si zasloužím uznání společnosti (jsem úspěšný, bohatý, ale hlavně skrovný).
Akumulace materiálu, peněz v kapitalismu nemá hranice.
Ve vztahu k dělníku platí stejná teorie jako pro podnikatele, práci mi uložil bůh. Je to výhodnější motivační systém než peníze. Málo peněz nemotivuje, velké množství peněz vede k tomu, že člověk nemá zájem na vyšší výkon. On si nepotřebuje vydělat více, než potřebuje k zabezpečení rodiny a ke svému blahobytu.