Herbert Spencer

Herbert Spencer
– člověk, který prošel mnoha profesemi, zabýval se matematickými, přírodními vědami,..
– redaktor, geolog, sochař, malíř
– výsledkem jsou články týkající se politiky
• Systém syntetické filozofie – nabídl představu, že filozofie by měla vznikat jako syntéza z jednotlivých vědních oborů založena na něčem, co v té době filozofii okouzlovalo, základem má být evolucionismus (ohled na vývojové kritérium)

Od 40. let propagoval vývojový pohled na realitu (ústřední motiv).
• Sociální statika – úvaha, že vývoj společnosti je analogií přírodního vývoje

– svoje úvahy se pokusil více zobecnit do textu zabývajícího se otázkou pokroku – veškerý pokrok je projevem evoluční tendence, která je skrytá v realitě
– Darwin Spencera považoval za největšího žijícího britského myslitele

Charakteristika jeho filozofie:
– východiskem je mu uvažování o empirismu
– poznání (= hledání relativity, která panuje v realitě) je založeno na faktografické bázi, směřuje k objevování vztahů
– neustále připodobňujeme, podle toho děláme třídění
– zkoumáme fakta podle toho, jak je máme zařazena časově
– měli bychom usilovat o odhalení motivů, musíme zjistit zda když vysledujeme podobnost, tak to zatím je (jestli náhoda nebo příbuznost, jestli mají podobná fakta něco společného) – zjišťování povahy věcí

Otázka co je to pravda?
– 1. kritérium pravdy je zkušenost
– vlastní pravda je založena na biologických potřebách
– shoda mezi naším rozuměním a realitou

Současně biologický základ pravdivosti vede Spencer k tomu, že uvažuje, že poznání je životní funkce; kde je život tam je poznání. To, co umožňuje organismu reagovat a předvídat co bude dál
Co je život – neustálé reagování organismu na prostředí, neustálé hledání rovnováhy

Závěr:
– hlavní úkol poznání je služba životu
– filozofie nic nepřidává k tomu, co už poznaly vědy, vytváří jen syntézu (jediná role)
– naše poznání se stále zpřesňuje a zároveň dospíváme k obecnému chápání, dospějeme nutně k nezdůvodnitelnému, narážíme na nepoznatelno
– na konci a na začátku je axiom a jednak nás k nepoznatelnu nás vede, že jsme odkázání na fakta
– realita se nám jeví skrze fakta (ale to, jak se nám jeví je klepání na dvířka)
– fakt není věc, věc se fakticky jeví
– naše poznání je vždy relativní, k absolutnu se dostat nemůžeme, s absolutnem ovšem musíme počítat
– náš duch bytostně tíhne k absolutnu, snažíme se vztahovat k tomu, co je pro nás nedostupné
– vývoj směřuje od homo k heterogennímu; vzniká stále větší rozrůzněnost věcí
– náboženství – racionální výklad absolutna
– Evolucionismus – speciální vědy; vývojový proces je univerzální záležitost týkající se reality, vývoj zkoumaje v jeho zvláštních projevech, podobách
– filozofie by se měla pokusit dát jednotlivé přístupy dohromady a formulovat