Řecká mytologie

Řecká mytologie

Na počátku byl chaos (vše i bohové), přechod od chaosu ke kosmu. Mytologie nabyla spojena s náboženstvím. Určuje to, co je myslitelné a co ne. Mýtus napadá pouze zodpověditelné otázky, objevuje se v něm historie a folklór.

Základem pro lidské vědění byla báj Prométheos. Prométheus donesl lidem oheň (vědomí, že já jsem já).
Podle mýtů se má člověk k přírodě a Bohům chovat v úctě. U antickým mýtů neznáme autora; převyprávěné mýty jiným autorem (Ilias a Odyssea).

Orfické mýty

Orfické mýty přináší velmi důležité téma: převtělování. Lidská duše se převtěluje do těla, duše je v těle za trest, žije v těle v utrpení. Zasvěcovací témata: stojí za okrajem klamných mýtů, jsou to mýty tajné, které byly sdělovány pouze členům tajných spolků (úzký okruh lidí).

Antická filosofie

Antikou se souhrnně nazývá období dějin a kultury starověkého Řecka a Říma, samotná antická filosofie je však převážně řeckou záležitostí; římské filosofické myšlení na řeckou filosofii většinou jen navázalo a není příliš originální.
Antickou (řeckou) filosofii dělíme do tří hlavních období:

Předsókratovská filosofie (6.-4. st. př. Kr.)
Filosofie klasického období (5. – konec 4. st. př. Kr.)
Doba helénismu (konec 4. st. př. Kr. – 529 po Kr.)

PŘEDSÓKRATOVSKÁ FILOSOFIE

V této periodě se filosofie postupně vyčlenila z mýtu jako samostatné myšlení a začala si budovat svůj pojmový aparát a formulovat zásadní filosofické otázky. Hlavním zájmem filosofů tohoto období byl svět (kosmos) a hledání jeho základů (takzvané pralátky).

Milétská škola

Nejstarší filosofové žili v bohatém maloasijském přístavu Milétos. Orientovali se na hledání pralátky (arché), z níž povstává celý svět a která je základem všech věcí. Ačkoli se jejich názory na to, co pralátku tvoří, různily, společné mají přesvědčení, že tato pralátka není pasivní mrtvou hmotou, ale že je nadána vlastním životem – vnitřním zdrojem pohybu a vývoje. Proto bývají nejstarší filosofové nazývání hýlozoisté (z řeckého hýlé = hmota, látka a zoé = život).