ANTIČTÍ ATOMISTÉ

ANTIČTÍ ATOMISTÉ

Démokritos z Abdéry
(asi 460 – 360 př. Kr.)

Filosof Leukippos a jeho žák Démokritos z Abdéry učinili originální kompromis mezi zdánlivě neslučitelným učením eleatů a názory Hérakleitovými. Zachovali neměnnost a věčnost eleatského bytí v podobě nedělitelných a věčných atomů a zároveň respektovali Hérakleitův pohyb, neboť se domnívali, že atomů je nekonečně mnoho a pohybují se v prázdnu, čili nebytí. Skutečně jsoucí (neměnné) jsou jen atomy, kdežto jejich shluky, tvořící náš svět, podléhají změnám, rozpadají se a nově se tvoří. Člověk se dobírá pochopení pravého jsoucna – atomů. Atomy jsou nadány vlastním pohybem, který se děje podle přísných zákonů příčiny a následku; žádná náhoda neexistuje, vše podléhá striktní předurčenosti (determinismu). Determinismus později odmítl helénistický atomista Epikuros.
Démokritos vytvořil na základě atomismu rozsáhlou filosofickou soustavu, z níž se však zachovaly pouhé zlomky.

Atomy pokládá Démokritos za neměnné, nezničitelné. Spojení atomů jsou však pouze přechodná, nejsou stálá. Atomy nejsou nikým a ničím jiným strkány, pohybovány, než buď samy sebou, případně nárazy jiných atomů.

Gnoseologie

V jednom ze svým spisů, v Pravidlech, prý přímo říkal: „ Jsou dva druhy poznání. Jedno pravé, druhé temné. A k temnému náleží toto všechno: zrak, sluch, čich, chuť a hmat. Druhé je pravé oddělené od onoho.“ Kdykoli pak prý smyslové poznání nestačí, nutno užít jemnějšího nástroje, totiž myšlení, rozumu.

FILOSOFIE KLASICKÉHO OBDOBÍ

V této době byly vytvořeny základy většiny filosofických oborů a vznikla mohutná a dodnes inspirující Platónova a Aristotelova filosofická soustava. Filosofické zkoumání se zaměřovalo zejména na problém člověka a jeho život ve svobodném městském státě.