Ústava, systém práva v ČR

– současná ústava z 1.1. 1993 (ústavy z let 1918, 1920, 1948, 1960, 1968, 1989)
– je to právní norma, s níž musí být v souladu všechny další zákony ČR
– jsou v ní ustanoveny základní principy lidské svobody, základní ustanovení pro fungování státu (1. článek: ČR je demokratický právní stát; 2. článek upravuje systém moci, občané jsou omezováni jen zákonem, politické rozhodování vychází z demokratického principu vůle většiny, !3. článek = listina základních práv a svobod jedince)
· zákonodárná moc – náleží parlamentu, kt. je tvořen dvěma komorami (poslanecká sněmovna a senát); člen PS je občan ČR starší 21 let, člen Senátu je občan ČR starší 40 let
· výkonná moc – je v rukou prezidenta a vlády; prezident je volen parlamentem na společné schůzi obou komor, hlava státu + nejvyšší velitel ozbrojených sil –> jmenuje vládu; může vrátit zákon PS; vláda je vrcholným orgánem výkonné moci, realizuje správu státu, skládá se z předsedy a ministrů, rozhoduje kolektivně na základě nadpoloviční většiny
· soudní moc – tvořena Ústavním soudem a soustavou jemu podřízených soudů; Ústavní soud se skládá z 15 soudců jmenovaných na 10 let prezidentem, sídlí v Brně, rozhoduje o zrušení zákonů, vyřizuje stížnostem občanů proti pravomocnému rozhodnutí atd.; soustava obecných soudů: nejvyšší soud->nejvyšší správní soud->vrchní soud->krajské soudy->okresní soudy
vznik právních norem: navrhnout zákon může jen instituce mající zákonodárnou iniciativu (= poslanci parlamentu, senátu, vláda a zastupitelé krajů); nedílnou částí je důvodová zpráva, kt. obsahuje zhodnocení dosavadního zákona, vysvětlení potřeby úpravy a předpokládaný finanční a hosp. dosah navrhované úpravy
– průběh schvalovacího procesu: 1. první čtení – v PS (buďto poslanci vrátí zákon k dopracování, nebo zamítnou, nebo předají k projednání výborům PS) – poté do senátu
2. čtení – v senátu; pokud schválí, pošle zákon k podepsání prezidentovi (může zamítnout zákon), nebo může zamítnout a vrátit PS
– zákon nabývá platnosti dnem vyjití ve sbírce zákonů