FILOZOFIE OBDOBÍ HELÉNISMU
– název období „Helénismus“ je z 19. století – Johann Gustav Droysen
– rozpad říše – Makedonie, Sýrie, Egypt – dál se šíří
– řečtina se stala jazykem vzdělanců
– Řecko položilo základ vzdělanosti, řecká kultura přejímá prvky jiných společností a stává se tak kosmopolitní
– centrum Atény a Alexandrie
– Řecko dobito Římem – vzrůstá Říše římská; dále se šíří řecká vzdělanost
– vzniká mnoho rozmanitých F směrů a proudů
– většina vzniká v Řecku a Římané je rozvíjeli
– důraz kladen na etiku
– snaha osvobodit člověka od strachu ze smrti – od pesimismu
– snaha najít návod jak správně žít a umřít, jak dosáhnout v životě lidského štěstí
I. Stoicismus
(stoa = sloupořadí; stoá poikilé – sloupová síň v Aténách, kde se přednášelo)
– zakladatel stoicismu ZENON Z KITIA
3 etapy:
1. stará stoa – KLEANTHÉS, CHRÝSIPPOS
2. střední stoa – POSEIDONIOS
3. mladší stoa – SENECA (4 př.n.l. – 65 n.l.)
– EPIKLÉTOS (50 – 138 n.l)
– MARCUS AURELIUS (121 – 180 n.l.)
– 3 oddíly – logika – fyzika – etika (vrchol filozofického uvažování)
etika – zabývá se tím, jak správně žít život v souladu s přírodou
a) rozumný život b) nectnostný, špatný život
– ctnostný – nectnostný
– spravedlivý – nespravedlivý
– statečnost – zbabělost
– skromnost – žádostivost
– rozumnost – nerozumnost
Rozumný život – v souladu s přírodou, je to jediná blaženost, dobro. Obsahuje všechny ctnosti (statečnost, skromnost, moudrost, spravedlnost). Nerozumný život je pravý protiklad; je to jediné zlo, poživačnost.
lhostejné – všechno čeho si cení i čeho se bojí (společenské pocty, pohana) – žádné extrémy
– nenechat se tím zneklidnit a ovlivnit
– všechno, co je mezi rozumným a nerozumným životem
afekty – pudy, vášně
– omezují nás v poznávání a nejsme tak schopni rozlišit, co je lhostejné
– očištění od afektů – stav apatheia (krok na cestě ke ctnosti)
– člověk, který apathei dosáhl, dosáhl splynutí s přírodou a ataraxie ( konečného klidu a vyrovnanosti)
– velice si cení přátelství, oceňují lásku k člověku a to i k barbarům a otrokům
– asketismus
– připravili tak půdu pro křesťanství
V tomto období se střetávali kynikové a stoikové. Kynikové byli egoisté a odvrhli společnost. Stoikové přisuzovali životu ve společnosti velkou úlohu. Jejich F byla humanistická ( láska k člověku, přátelství i k otrokům a barbarům), (připravili tak půdu pro křesťanství).
