NĚMECKÁ FYLOZOFIE

a) Německá filozofie

v Immanuel Kant
– navázal na to, co bylo před ním; všichni pak navazovali na něj
– pedant, přesný denní režim
– narozen v Královci (Prusko – dnešní Kaliningrad)
– zaopatřená rodina – univerzitní studia (teologie – přírodní vědy)
– vychovatelem – později profesorem logiky na univerzitě
– velká sebekázeň
– od dětství neduživý – sebekázeň = dlouhý život
– zajímavým vypravěčem o „svých“ tématech – jinak pedantický, nudný patron (přesný denní rozvrh)
– odmítal nabídky k učení v zahraničí – věrný Královci
– zabýval se matematikou, fyzikou a geografií
– předmětem filozofie má být chování, rozum a cit
– etika, estetika
– popírá teorii čistého empirismu ( = vše vzniká ze zkušeností )
– člověk se nerodí jako tabula rasa, ale je něčím postižen ( = mozek )

1. Období předkritické
– koperníkovský obrat ® filozofie má být o člověku a nikoli o věcech kolem
® nezabývat se okolím, ale námi
= změna přístupu k filozofii
– člověk je zkoumán ze 3 rovin
® chování = jak člověk jedná
® rozum = jak člověk myslí
® cit = co člověk cítí

2. Spisy

„Kritika čistého rozumu“
– myšlení
– kritizuje rozum, že není jediný
– hledání principu kauzality = je-li něco vrozeného nebo ne ( = a priori )
– Svět o sobě = apriorní svět Þ věci, o kterých člověk ví, ale nedokáže si je prakticky vysvětlit , získáváme ho a priori = bez příčiny
– něco se nám líbí a nevíme proč
– Svět pro sebe Þ to, co jsme získali nějakým vnímáním ( tj. naše vnitřní zkušenost ) – něco chceme kvůli praktickému užitku, přemýšlíme
– kritika rozumu → jsou na světě věci, které si nemůžeme vysvětlit, ověřit (osudovost, někdo v to věří, nelze prakticky vysvětlit)
– popírá teorii čistého empirismu (vše vzniká zkušeností), člověk se nerodí jako Tabula rasa, člověk je nějak postižen ( mozek)