„Kritika praktického rozumu“

– jednání
– na chování člověka je špatné, že konáme dobro, protože z toho něco bude = neetické jednání
– hypotetický imperativ – na jednání je špatné, že konáme dobro, protože z toho něco bude – neetické jednání
– kategorický imperativ – naše jednání má být takové, aby společnost fungovala, aby když takto bud jednat každý
– vše musí být z vlastního přesvědčení, že konáme něco dobrého, bez motivace
– = vyjádření toho, jakým způsobem by měl být člověk motivován k jednání
– nesmělo by nám vadit, pokud by se někdo choval, tak jako my

„Kritika soudnosti“
– cítění, estetika
1. Chtění
2. Užitek
3. Krása
– čistá – něco bezúčelné, máme z toho dobrý pocit, ale netoužíme to vlastnit ( např. květina, divadelní představení)
– podmínková
– užitková

v FICHTE
– subjektivní idealismus
– vytváření vlastních myšlenek
– buď odvozujeme věci z představ nebo z představy věc; lidské myšlení si vytváří představy
– 2 cesty ® smyslové vnímání ( z toho pak plyne senzualismus ) – jednodušší, praktičtější; ale my jdeme proti podstatě filozofie ( = věda o myšlení ), z vjemu teprve tvoříme myšlení
® z představy vyvozovat věc – pro lidi aktivní, činné
– měníme rozdělení světa; všechno je já – vázáno na člověka ( ať už vnímáme smyslově nebo pomocí představ )
– navazuje přímo na Kanta
– velmi kritizoval členění světa na něco o sobě a zvenku