FILOZOFIE STARÉ INDIE A ČÍNY, BUDDHISMUS,

a) Filozofie staré Indie a Číny, buddhismus

v FILOZIFIE STARÉ INDIE
– liberalistické učení
– vychází z Véd = písemné památky, vyplývá z nich hinduismus
– nauka o karmanu ( karmě) – princip reinkarnace ( převtělování)
– pro jednotlivce, žádný bůh, pozemský život na pokraji zájmu (není šťastný)
– cíl: splynutí s duchovním duchovním principem = bráhma, ukončit reinkarnace, přestat se převtělovat, rozplynout se
– řád dharma = cesta k cíli = osvobodit se od reinkarnace, nikomu neubližovat, ani sobě ne, nerozptylovat se maličkostmi, jestliže žijem s řádem dharma, rozplyneme se
– když hinduisté umřou , jsou spáleni, nejlépe na břehu Gangy, a popel se hodí do řeky (finančně náročné, ale pohřbení do země je prohřešek). Pouze Brahmáni, těhotné ženy a uštknutí hadem se pouští do řeky rovnou

3 období:

1. Védské období = období hymnů 4 tisíce let př.n.l
– není moc prozkoumána, protože si svoje poznatky moc nezapisovali, neuchovávali
– zabývali se řemesly – tesaři, hrnčíři, tkalci
– snaha naklonit si různé přírodní živly (zaříkávání, písně….) – neexistuje nikdo, kdo by něco ovládal řídil
– 4 kněží – zaříkávač, zpěvák, obětník, kněz,
– Védy se dělí na 4 oddíly:
– mantry: hymny, modlitební formule
– bráhmany: návody pro zaříkávání a pro modlitby
– áranjaky: lesní texty poutníků
– upanišady: zpočátku tajné nauky, sezení kolem mistra, nakonec samotná vývojová etapa