ČÍNSKÁ FILOSOFIE

– orientovaná na praxi, návod jak žít

Periodizace čínské filosofie
1. starověká = „zlatý věk čínské filosofie“ (6.-2.stol.př.n.l.)
– vzniká teorie protikladných principů (jing, jang), hlavní zásady
2. středověká (2.stol.př.n.l. – 1000 n.l.)
– pronikání buddhismu, upevňují se již existující směry taoismus a konfuciánství
3. neokonfuciánství (1000 n.l. – současnost)

– základním textem je KNIHA PROMĚN – nejstarší filosofický text, skládá se ze 64 hexagramů a ty z trigramů
JANG = mužství, světlo, aktivita, pohyb
– – – – – – JING = ženství, tma, pasivita, klid

1. Konfuciánství
– zakladatelem Konfucius; směr zaměřený na etiku
– smyslem života – moudrost, získat nadhled, zlatá střední cesta
– základní hodnoty:
a.) povinnost – respektování autorit
b.) ušlechtilost – čl.musí hledat správnou život.cestu, základem je vzdělání
– zásada: „Nečiň jiným, co sám nechceš.“

2. Taoismus
– zakladatelem Lao-c´
– tao = jediná hodnota, rozum, cesta, základní duchovní princip
– vše je podřízeno přírodním zákonů, k dosažení klidu musí čl.odstranit vše, co se v přírodě nevyskytuje (i řemesla a vzdělání)
– k obnovení rovnováhy mezi čl.a přírodou vedou 2 cesty:
návrat k primitivnímu způsobu života
individuální únik, kdy čl.pochopí, že vše je relativní, pomíjivé