Vznik pracovních předmětů

Dalším důležitým motivem je soutěž lidí (skupin lidí) mezi sebou, která má mnohdy podobu zničujícího boje. Vznik pracovních předmětů vede k tomu, že používáme něco, k čemu potřebujeme znalosti a dovednosti. Čím složitější nástroj, tím větší míra dovedností a zkušeností je potřeba. Tedy někdo není šikovný na manuální práci, někdo neprošel patřičným školením a výcvikem. Kdo to umí, je lepší aby je dělal ten, komu to jde a má pro to vlohy. Zde se objevuje dělba práce. Na lov mamutů je lepší skupina chlapů a na sběr bobulek budou lepší spíše ženy. Další společenská dělba práce souvisí s rozvojem prostředků, které lidé využívají. Vznikají různé pracovní skupiny, do kterých se lidé rozčleňují. Tím ta původní skupina se rozpadá na různě specializované skupiny. Koordinace mezi nimi je podmínkou jejich přežití.
Nejmarkantněji je to patrné v povodí velkých řek, kde byla obživa lidí závislá na závlahových systémech (staraly se o něj různé vesnice).
Když naši předkové měli mamuta ulovit a měli k tomu k dispozici pouze primitivní nástroje, muselo jej jít lovit velké množství lidí. V dnešní době takového mamuta odprásknu sám kulovnicí. Lovci mamutů musí být bezprostředně spolu. Jeden bodá oštěpem, druzí odlákávají pozornost zvířete. Já s kulovnicí jsem tam sám, ale zprostředkovaně je tam se mnou tisíce lidí. Kulovnice = kousek dřeva, železa se v dlouhém řetězci mění v tento nástroj (podílí se na něm tisíce lidí). Oni tady jsou, abych mohl přežít (kdybych se živil lovem puškou. Tito lidé tu již nejsou bezprostředně, ale zprostředkovaně.
Takto vzniká složitá společenská struktura, v níž dochází k tomu, že privilegované vrstvy již neřídí nižší vrstvy, ale na samé řízení má své lidi. On jako postava symbolizuje jednotu daného společenského celku. Změna hierarchie: nejvyšší vrstva je vrstvou vládnoucí. Oni nepracují a řídí. Když nepřetváří přírodu, kde se berou ty statky, které mají.
Obchod – obchod sám nemůže být zdrojem bohatství. On žádné bohatství nevytvoří (kdyby neměl přísun z jiných odvětví, nemohl by ani existovat). My ekonomicky žijeme z přírody. Vše co máme, je něco, co jsme vzali z přírody. Primární je tedy příroda (bohatství je v potenciální podobě). K tomu musí přistoupit lidská práce. Bohatstvím je lidská práce, která mění přírodu v produkt, který je pro nás použitelný. Člověk je takto schopen získat z přírody víc, než potřebuje k bezprostřednímu přežití. Tomuto říká Marx nadprodukt. Člověk vyrábí více, než sám spotřebuje. Ve společnosti roztříděné dělbou práce je tento nadprodukt rozdělován těmi, kdo rozhodují. Největší část však zůstává právě jim. Smyslem moci je přisvojovat si více než odevzdám práce (maximalizace zisku, minimalizace námahy = u nás se tomuto říká tunelování). Tady je odpověď na otázku: proč určité skupiny lidí mají moc a proč někteří jsou bohatí, když nepracují a druzí chudí, i když pracují od rána do večera. Nadprodukt si přivlastňují skupiny lidí, které vládnou.