Fromm je počítán mezi zastánce psychoanalýzy nového směru

Fromm je počítán mezi zastánce psychoanalýzy nového směru. Biologizuje lidskou psychiku. Biologické pudy jsou příčinou našeho chování. Rozpor: ukazuje, že Freudova teorie lidského charakteru (snaha o slast, destrukci) je omyl, že ve skutečnosti je charakter definován jinak jako stálá forma pro biologickou energii. Př. máme v sobě generátor páry (tlak), pára různými zařízeními může buď být nasměrována tak, že nás vznáší do vzduchu, nebo se energie také obrátí proti nám samým. Obrací se vůči sobě sama. My máme biologickou energii. Na formě charakteru závisí, co se s ní stane. Prvotní biologickou energií (nejenom u člověka) je tím, že je člověk aktivní. Hýbe se, aby prozkoumával okolí (aby získal potravu a aby získal partnera pro zachování druhu). Vysvětlení: žádný živočich ani člověk není dokonalým uzavřeným světem (schopný přežít sám o sobě), ale otevřeným systémem. Z vnějšího světa pro zachování života musíme získávat látky a energii. A to pouze přeměnou přírody. Člověk je produktivní, tvořívá činnost. On nemůže netvořit, musí neustále tvořit. Jedna ze základních potřeb člověka je získávání informací (deprivace na podněty – neutrální prostředí bez jakýchkoliv podnětů, ve kterém člověk může vydržet pouze pár hodin).
Jak je utvořen charakter: je utvářen prostřednictvím fixovaných prožitků a to ještě před narozením (jak se k nám lidé chovají, jak s námi zacházejí,…). Tyto prožitky už od nejranějšího dětství nás vyvolává emoci. Pokud je to nevýznamná událost. Pokud se tyto události opakují (jsou významné), tak vytvářejí systém, formu, co se s naší aktivní, produktivní energií stane. Když výchova je dobrá, pozitivní, tak se z člověka vytvoří produktivní, tvořivá bytost, která uskuteční sebe sama. To je základ produktivního charakteru (orientace). Předpokladem toho je, aby byl člověk svobodný (aby mohl být sám sebou, musí být svobodný).
Pokud nemohu uskutečňovat tuto svou vrozenou potencialitu, tvořivost, energii: např. školka (kde děti musí dělat vše, co se jim řekne, chodí všichni spát ve stejnou dobu,…). To je výchova bez svobody. Člověk nemůže uplatit sám sebe. Energie je zabržděna, nemůže překonat překážku. Energie se neztratí, ale zůstává. Co tedy s tím? Oni mi nedovolili, abych postavil hrad z písku. Co se stane s tou energií, když nemohu vytvořit hrad z písku??? Ona se nemůže uskutečnit, obrací se ve svůj protiklad. Je to vysvětlením i vandalismu (sprejeři). Nemůžu se realizovat, tak něco rozbiji. Když nemohu být produktivní, začíná cítit, že ve společnosti není život ale smrt. Obrácení produktivní energie k energii destruktivní.
Člověk, který žije produktivním životem: nachází smysl života v tom, že pracuje, tvoří. Smysl života: uskutečnění sebe sama, tento smysl dávám já sám sobě. Uskutečňuji se v tom, že jsem tvořivý člověk. I v tom, že tvořím mezilidské vztahy. Jak vznikají vztahy mezi lidmi? On, ona hezky vypadá, hezky voní, má příjemnou neverbální komunikaci,… To je fáze zamilovanosti. Další fáze není na fyzické přitažlivosti, ale na tom, že jsme mezi sebou vytvořili vzájemný vztah. Ten je založen na tom, že si pomůžeme, když to potřebujeme (vzájemná pomoc). Pracuji pro něj (svobodně, protože sám chci, protože ho miluji), jakmile pro něj pracuji, tak se stává součástí mého já. On prožívá to, že já mu pomáhám (příjemný pocit, který je oboustranný). Vážím si toho člověka, za kterým mohu přijít a pohovořit s ním o svých starostech. Už to, že mě vyslechne je obrovská pomoc. Ale i to, že mám ráno čistou košili. Práce zakládá vztah lásky (nejenom partnerské, ale i lásky rodičů).
My můžeme chtít různé věci, ale nemůžeme chtít to, co my chceme. To co my chceme je na nás nezávislé. Schopenhauer.