Kritika Platónových idejí, Hylémorfismus

Kritika Platónových idejí

Aristoteles polemizuje s Platónem o jeho pojetí idejí, vadí mu jeho filosofické rozpory nebo je vůbec nereflektuje. Platón podle Aristotela svět zbytečně komplikuje. A: Svět je jednoduchý.

1. Platón chápe ideje jako samostatné bytí, oddělené od existence smyslového světa. Podle Aristotela jsou tedy Platónovy ideje obyčejnými kopiemi, napodobeninami smyslových věcí a tudíž jsou pro jakékoliv poznání zbytečné.
2. A: aby mělo království idejí význam pro oblast smyslových věcí, musí existovat uvnitř oblasti smyslových věcí.
3. Teorie idejí neobjasňuje důležitou vlastnost smyslového světa – pohyb a vznikání a zanikání.
4. P: Obecné je podstatou jednotlivostí. Ideje jsou podstatou smyslového světa. To si podle Aristotela odporuje. Jedna a tatáž věc může být současně substancí a nesubstancí. Je substancí, protože ve vztahu k podřízené ideji je obecnější a existuje tedy nebo se odráží v této dílčí ideji jako její podstata a zároveň není substancí ve vztahu k obecnější ideji.
5. P: Ideje nejsou poznatelné.
A: Idea (podstata) je ve věci poznatelná.

Hylémorfismus

Podstatou všeho jsoucího je jednota látky (hylé) a formy (eidos, morfé). Každý jev je složeninou z látky a formy. Dřevo stolu – látka – samo nestačí k existenci stolu, je pouze jeho možností, potencí (látka je pouze možností, potencí něčím být). Dřevo by mohlo být židlí, vorem, palivem,… Aby se z této možnosti, potence stala skutečnost, musí k látce přistoupit forma stolu. Forma je to, co z beztvaré hmoty vytváří skutečné věci. Forma je aktivní, tvořivý princip, látka je pasivní.

Forma musí být nejprve v mysli toho, kdo ji chce vytvořit, tedy v umělcově představě.

umělecká forma – semínko slunečnice, korálky, člověk
přírodní forma – semínko slunečnice, rostlina, příroda

Podle A neexistuje látka, která by nebyla zformovaná.

Čtyři příčiny jsoucna

1. látka (stříbro, z něhož je zhotovena miska)
2. forma (vlastní formy misky)
3. příčina pohybu, hybná příčina (stříbrník, který misku vytvořil)
4. účel, cíl (kvůli čemu byla miska vytvořena)

Pohyb

1. Pohyb vzniká tam, kde se stýká forma a látka (Malé dějiny filosofie);
2. pohyb je uskutečňování možnosti;
3. pohyb je proces, v němž látka nabývá formy(Spol. vědy);
4. přechod z látky ve formu čili z možnosti ve skutečnost děje se pohybem (Drtina).