Ontologie

Ontologie

Jeho filosofie začíná dvěma východisky (doktrínami)

1. východisko: racionální chápání substance,
2. východisko: tvrzení, že existují základní zákony a principy myšlení, které jsou pro člověka apriorní (člověk se s nimi narodí).

Snaží se, aby jeho filosofie byla systémem, který je vnitřně provázaný a hlavně bezrozporný! Zákon bezrozpornosti byl východiskem jeho filosofického systému.
Člověk při zkoumání světa dochází k velikým problémům. Člověk se setkává světem pomocí smyslů a tak se mu zdá, že svět je rozprostraněný a že svět je takovým jak ho chápe a popisuje přírodní věda. Leibniz říká: „Jestliže použiji základní zákony myšlení, které mám apriori dány, potom vyřeším problém, jestli je svět opravdu takový, jaký se jeví mým smyslům (jestli je opravdu rozprostraněný).“

Základní zákony a principy myšlení

1. východisko racionálního chápání substance – svět se skládá z nějakých substancí (to je člověku vrozeno) a tyto substance musí mít své atributy.
2. Zákon nerozeznatelnosti – v přírodě neexistují nějaká dvě jsoucna, absolutně identická. „Nemůže být dvou stejných věcí, jinak by to nebyly dvě, nýbrž jedna věc.“ (princip identity nerozlišeného).
3. princip dostatečného důvodu – nic se neděje bez dostatečného důvodu.

Když tyto zákony v sobě identifikuji a použiji ke zkoumání tohoto světa, tak zjistím, že nemůže existovat pouze takový svět, jaký se nám jeví. Svět jaký se nám jeví je tento rozprostraněný svět, který zkoumá přírodní věda. Ne všechno mohu však v tomto aplikací těchto zákonů odhalit, např. proč každá věc klade odpor (kopretina klade slabý, zvíře silnější, člověk nejsilnější)? Tento svět rozprostraněný je pouze svět, jakým se nám svět jeví.

Opravdový svět je svět monád (řecky „jednotka“) – pochází od G. Bruna. Je z nich složen a nám se jeví jako rozprostraněný. „Musí existovat jednoduchá substance, protože existují složené věci, neboť složená věc není nic jiného než nahromadění nebo agregát jednoduchých.“ Monády jsou naprosto individuální, nedělitelné a nerozprostraněné; jsou tedy duchovní povahy, tedy duše. Podstatou všech věcí, které se nám jeví jako rozprostraněné je to, že jsou složeny z monád. Monád je nekonečně mnoho = PLURALISMUS.
Na otázku, proč nám svět klade odpor, můžeme odpovědět ze světa monád. Monády jsou substance duchovní povahy, jejichž látkou je duševno, ale její formou je stupeň sebeuvědomění. Všechny monády se od sebe liší tímto stupněm sebeuvědomění. Monády jsou malé duše. Tzv. holé monády jsou ty, jejichž sebeuvědomění je nepatrné (blíží se nule), z těch se skládá anorganický svět (nesmíme zapomínat, že každá je jiná – podle zákonu nerozeznatelnosti). Organický svět se skládá z monád více sebeuvědomělých; např. u zvířat je stupeň sebeuvědomění vyšší a u člověka je nejvyšší stupeň sebeuvědomění – člověk si uvědomuje své vlastní JÁ! Monády jsou podstatou věcí. A nám se tento svět monád jeví jako rozprostraněný (projevuje se např. tím, že nám klade odpor, hýbe se,…). Monády jsou zdrojem síly (činnosti, myšlení…) jsou aktivní síla s vlastní spontánní samočinností. Změny monád se dějí z vnitřního principu. V monádách jsou rozesety ETELECHIAE PRIMITIVAE „cíle v sobě samém“, které uvádějí hmotu do pohybu.