Kategorie Boha

Kategorie Boha

Odkud jsou monády? Na tuto otázku musí Leibniz zavést Boha. Monády jsou něco individuálního, absolutně samostatného a v sobě uzavřeného. Jsou jako černé skříňky, nemající žádná okna; nevidí substance ani sebe navzájem. Každá se liší vnitřní určeností a sebeuvědoměním. Tento svět je nejlepší ze všech světů. Bůh ve své dobrotivosti nutně chce to nejlepší a při své dokonalosti se ve své volbě nemůže zmýlit. Náš svět je tedy nutně tím nejlepším z možných světů.
Jak to, že je harmonický? Bůh stvořil monády, jako hodinář nařídil všechny hodiny (monády) tak, aby ukazovaly stejný čas, tzn. předem určil dráhu, zkoordinoval pohyby dle jednotného plánu. Monády fungují dokonale a navzájem o sobě nevědí. Pouze nejvýše sebeuvědomělé monády vědí, že existují i další monády.
Leibniz přisuzoval monádám vlastnost percepce (vnímání), spolu se žádostivostí. Monády na sebe ale nepůsobí, tzn. že obsah percepcí všech stupňů (i lidského poznání a vědomí) je vrozený, tzv. teorie vrozených dispozic (analogie: žilky v mramoru ukazují obrys budoucí sochy).

Od Descarta se liší:
1. tím, že ideje nebyly vrozené jako naprosto hotové;
2. vrozené jsou podle něho všechny ideje a nikoli jen některé.

Svět jak se nám jeví – jak víme, že to není chiméra? Leibniz říká, že není. Opodstatnění světa jak se nám jeví má vlastní důvod (princip dostatečného důvodu). Svět má nárok (důvod) jevit se jako rozprostraněný. Přírodovědec zkoumající síly však musí vědět, že odpor pochází z monád. Má tedy přírodní věda smysl? Má, protože pravdivě popisuje svět, jak se nám rozprostraněný svět jeví.
Bůh stvořitel (hodinář) bývá někdy nazýván pramonádou (to by byl dualistický systém)  Bůh, který stojí před filosofickým systémem. Bůh není světem. Je příčinou, ale stojí mimo něj.