Rozlišení idejí

Mohou tam být i další ideje, co mohu poznávat? Locke říká, že neexistuje nic víc. Neuznává jakékoli vrozené ideje. „V mysli nejsou žádné vrozené principy.“
Člověk se rodí jako tabula rasa (čistá deska), známá už od Aristotela a později u stoiků, byla teprve Lockem rozpracována v ucelený systém genetického empirismu, jehož obsah je vyjádřen ve slavné formuli „Nic není v rozumu, co by nebylo dříve ve smyslech“.
Člověk se rodí jako tabula rasa, jeho mysl se podobá bílému nepopsanému listu a prvním nádechem se začíná jeho tabula rasa popisovat idejemi. Zprvu senzací, později reflexivní činností subjektu. Nemohou existovat žádné vrozené ideje.

Člověk poznává skrze popisování vnějšího světa. Úloha lidského rozumu v procesu poznání je systematizování poznaných idejí, rozum utváří a abstraktizuje. Je velmi důležitým. Ideje mohu poznat jen racionalitou – nikoli okem. Rozum tedy není odsunut na sekundární kolej. Rozumem poznávám ideje – ne smysly!

Rozlišení idejí

To co člověku vzniká v procesu poznání – působením předmětů vnějšího světa – vzniká systém idejí, které nejsou uskupené. Ty nazýváme jednoduché ideje. Jednoduché ideje jsou jakýsi základní stavební materiál, který jen skládám a rozkládám. Pracuji s nimi jako s něčím daným. Člověk nemůže odebrat ani přibrat jediný atom. Z jednoduchých idejí vytvářím složené ideje, rozum zde je aktivní. K rozumovým operacím s ideami patří rozlišování, rozeznávání, srovnávání, skládání, pojmenovávání a abstrahování. Cestou abstrakce dojdeme k tzv. všeobecným ideám. Všeobecné ideje – od složitých idejí o Petrovi, Janě, Martině… si odmyslíme, co je pro každého specifické a společné znaky ponecháme a ty pak vytvoří obecnou představu „člověka.“ „Ideje jsou obecné, jakmile jsou ustaveny jako reprezentace mnoha jednotlivých věcí.“ Reálná existence přísluší však jen těmto jednotlivým věcem, zatímco obecnina je výtvorem, „výtvorem našeho vlastního vytváření.“
Jednoduché ideje – pohyb,klid, hmotnost, rozloha (3 cm3), jsou to takové atomy. Domeček (vně. předmět) působí na naše smysly a nám se tvoří ideje červenosti, střechovitosti, bělosti, velikosti, atd. Tyto ideje se mi pak skládají do nějakých skupin. Locke uvažuje, které odpovídají předmětu vnějšího světa a které ne?
Ideje primárních kvalit – jsou ideje těch kvalit, které předmět vnějšího světa opravdu má (rozprostraněnost, pohyb, hmotnost, tuhost, číslo). Jsou neoddělitelné od vnímaných těles.
Sekundární kvality – v samotných věcech neexistují, jsou dispozicemi těchto věcí, které v nás vyvolaly různé smyslové zážitky (barvy, zvuky, chutě). Považujeme je za adekvátní, ale ony adekvátní předmětům vnějšího světa nejsou.
Ideje síly – mezi tyto ideje síly patří síly, které nejsou smysly postřehnutelné – např. být zmagnetován. Na kovovém předmětu smysly nepoznám, je-li zmagnetován, či ne. Tyto síly patří k předmětu, jsou objektivní a souvisí s vědou.

Např. Jablko – barevnost, vůně, teplota, sladkost – tyto vlastnosti předmět vnějšího světa nemá! Ty mu dává subjekt. Jablko má pouze tuhost, 1 cm3, je v klidu, je jedno a je 100 gramů vážící.

Jakto, že mám ideje sladkosti, červenosti (u jablka)? Tyto ideje se vytvářejí skrze mé smyslové orgány. Ty se ve mně složí v jednu velkou složenou ideu jablka. Je to seskupení jednoduchých idejí (primárních a sekundárních kvalit) ve složenou ideu. Teprve tuto složenou ideu člověk poznává. Proto si musíme dávat pozor, co poznáváme.