J. G. Fichte

Zákony jsou platné (platí ve světě pro nás), ale nevíme zda jsou pravdivé.
Kant chtěl jako Lock určit hranice lidského poznání. Hranice lidského poznání jsou identické s hranicemi Světa pro nás. Svět pro nás je takový jaký jsme my (prostor, čas, kauzalita, přírodní zákony,…). Hranice lidského poznání jsou hranicemi světa pro nás.Hranice lidského poznání jsou identické s hranicemi lidského rozumu. Poznání je možné, platné, všechny zákony platí, ale pouze ve světě pro nás. Za těmito hranicemi končí, tam totiž končí lidský rozum. To je železná opona mezi světem o sobě a světem pro nás.
Jak je možná čistá (absolutně předempirická) matematika? Možná je proto, že matematika používá apriori prostor a čas (geometrie a aritmetika). Já nemusím nic měřit, já vím, že to platí. To zjistím předtím, protože jsem popsán prostorovým apriori. Již dopředu vím, že ten předmět bude mít prostor. Kolik to je, to si potom změřím pravítkem.
Jak je možná čistá přírodní věda? Jsme apriori popsány přírodními zákony a vztahem příčina – účinek. Již dopředu vím, že bude platit vztah u koule (Galileo Galilei).
Jak je možná čistá metafyzika? Je možná, jestliže vyřeším, odkud má apriori. Sám napsal: Prolegomena ke každé příští metafyzice.

J. G. Fichte
(1762-1814)

Říká se o něm, že otevírá epochu romantismu v německém myšlení. Ovlivněn Goethem, ale hlavně francouzskou revolucí, která přinesla nového ducha svobody. Byla pro něj tak silným zážitkem, že se rozhodl, že vytvoří obhajobu tohoto počínání. Přednášel na Berlínské univerzitě. Jeho filosofií je filosofií svobodného člověka. Byl chudým člověkem. Byl geniální. Proslavil se různými díly. Napsal: Řeči německému národu (použili ho nacisté jako výzvu k obrodě německého národa a přispěl k obhajobě ideologie německého nacismu).
Obdivoval Robespiera, což je v jeho filosofii velmi patrné. Byl obviněn z atheismu.
Fichtova filosofie vychází z Kanta, který byl jeho učitelem. Kant udělal jednu velkou filosofickou chybu, kterou je nutno opravit. proto tvrdí, že je Kantovštější než sám Kant. U Kanta nacházíme dva světy a Fichte říká, že to je nesprávné. Každá filosofie, která se chce stát vědou nemůže vycházel ze dvou stanovisek. Musíme se rozhodnout, že buď svět o sobě existuje nebo neexistuje. Všichni filosofové, kteří se rozhodnou, že věc o sobě existuje, rozhodují se pro nesvobodu a dogmatismus. Nebo: věc o sobě neexistuje, jsme svobodní a tato filosofie se nazývá idealismem. Každý filosof se pro buď a nebo rozhodne podle svého vnitřního uspořádání. On tvrdí, že svět o sobě neexistuje, ale jen svět pro nás. Volí si tento idealismus, který nazývá kriticismem věci o sobě. Ve zkušenosti je dán poznávající objekt i poznávající subjekt.Filosofie je vědou, která je založená na jedné poučce a ne na dvou zásadách.
Co si zvolí já jako základ (subjekt), že svět o sobě neexistuje, tak svět pro nás je výsledkem činnosti subjektu. Idealisté ničí lidské pouta, které činí svět o sobě. Takto vznikla filosofie subjektu, který je ontotvorný, je pro svobodného člověka.
Jestliže se fakta neshodují s filosofií, musí se fakta změnit. „Jsem, neboť jsem.“ dalo by se to vyložit: „Já jsem já.“ a dále „Jsem já.“ Já jsem existence a příčinou své existence jsem já, není nic, co by bylo příčinou mé vlastní existence. Tento subjekt, který toto tvrdí, je v něm vidět jeho aktivita, který nemůže být nečinný. Kdyby byl nečinný, nemohl by existovat. On se sám vytváří, kdyby byl pasivní, nemohl by se vytvářet. Je velice těžké odlišit, co Já Fichte myslí. Je to jakési nadindividuální Já. Určitě to není nějaké mé individuální Já, ale spíše lidství, lidskost, co máme společného, co nás činí lidmi. Ale to by neexistovalo bez nás, individuálních Já.