Fichte říká, že věc o sobě neexistuje…
Fichte říká, že věc o sobě neexistuje, proto je idealistou. Svůj filosofický systém nazývá vědoslovím. Chtěl se zbavit pojetí filosofie předchozích dob. Chtěl se odlišit od tradičních způsobů metafyzik a ontologií. Je to věda o vědomí. Co je lidské vědomí a jak toto pracuje. Vědosloví: jeho předmětem jsou věci. Základem filosofie Fichta je Já, které charakterizuje jako jednotu dvou vrstev: rozum a instinkt. já charakterizuje jako život. To používá z důvodu, že tam je vytvářen koncept dynamiky, absolutní činnosti. Život končí když je dynamický. Vše živé je dynamické. Proto to slovíčko život. Je vytvořit něco, proti čemu by to já bylo činné. Tak se vytváří konstrukce tří Fichtových vět:
• Já klade já
• Já klade nejá
• Já a nejá
•
Fichte je prvním filosofem, který se snaží navracet dialektiku. Sám Fichte si nebyl vědom tohoto návratu dialektiky do myšlení. Já klade já: existuje v první fázi činného já. Jakoby existovalo jenom já, jednota rozumu a instinktu a jeho atributem je dynamičnost. Já je činné vůči sobě. Je to velice důležité, protože v tom je vyjádřeno, že existuji jenom já, není nic co by bylo příčinou existence Já a co by omezovalo toto já. Existuji jenom já a to slovíčko klade = život, čin. Já = je činné živé, dynamické. Vyvíjí aktivitu samo v sobě, které je ohraničeno svými vlastními hranicemi. Musí přijít antiteze. Tato první věta je tezí.
Antiteze je něco absolutně protikladného tezi. U F. se to projevuje větou já klade nejá. Já musí narazit na své vlastní hranice, kde musí aktivita skončit. Tím je příroda, všechno co není já. Já vytvoří nejá, aby mohlo kde realizovat svou činnost. Já je činné v tom nejá, ale aby bylo činné, musí vytvořit nejá, neboli přírodu a zároveň s tou přírodou bojuje. Já vytvoří protiklad sebe sama a proto ta činnost může být rozvíjena. Nejá vším, čím není já. Jestliže Já vytvoří nejá, aby mohla rozšiřovat pole působnosti své vlastní aktivity, tak to má negativní účinek: stává se trochu nesvobodným. Já překračuje své vlastní hranice, může bojovat proti nejá. Já intuitivně vytvoří nejá, ale neví, že o samo vytvořilo a cítí se proti němu nesvobodně. Je to překážka jeho svobody.
Já a nejá: syntéza (spojení): spojení já a nejá musí začínat tím, že já si uvědomí, že nejá je jeho vlastním výtvorem. Tím se duchovně oprostí, osvobodí. Uvědomí si to, proti nejá bojuje již z jiných pozic. Já si uvědomí, že já jsem já, že nejsem nejá a že nejá omezuje mou vlastní mohutnost. Uvědomí si, že je omezeno hranicí mezi já a nejá, ale tato dvě negativa může překlenout, že si uvědomí že nejá je jeho vlastním výtvorem. To je východisko třetí syntézy.
Je tu obohacení o to, že výsledkem boje je to, že ve třetí fázi mohu říci: já jsem já a já nejsem nejá. Pokud neexistuje nejá, já by nemohlo nikdy vědět, že je Já. Tedy i jenom kvůli tomuto by to všechno stálo za to.
Svět předmětů neboli přírody, nejá je předmětem zkušenosti, svět pro nás. Svět pro nás je tím velkým nejá. Cíl poznání přírody (nejá) je prostředkem k sebeuvědomění činného, emancipovaného subjektu. Tím chtěl připravit půdu pro koncept, který vychází z absolutně nezávislého…
Kant svět o sobe, svět pro nás. Poznáváme jen svět pro nás. Zde Kantův subjekt je nootvorný (jenom pro gnoseologii je závislý na subjektu), pro F. je ontotvorný (je ontologicky závislý na činném subjektu). Je tedy dost velký rozdíl mezi F. a Kantem. Kantův subjekt není ontotvorný, nemá podíl na vytváření bytí.
To je základní koncept Fichtovy otologie.