Základní filosofické pojmy – pokračování
12. ateismus je v nejobecnějším smyslu zpochybňování či popírání reálné existence toho, co se chápe a uznává jako Bůh, božstvo, bohové, spjaté s formulováním vlastního neteistického názoru na skutečnost.
13. theismus označuje taková pojetí boha (bohů), jež ho chápou jako stvořitelské, suverénní a osobnostní jsoucno, na rozdíl od deistických koncepcí mu přisuzují trvalou přítomnost v dějinách světa a trvají na aktivním zasahování boha do dějin a lidských osudů.
14. deismus připouští pouze rozumové, nikoli nadpřirozené důvody pro legitimaci náboženství. Deismus vychází z názoru, že Bůh stvořil svět, dal mu základní přírodní zákony a dále již do tohoto světa nezasahuje.
15. racionalismus je epistemologický postoj, založený na uznání rozumu jako zdroje poznání i mravních hodnot; následně pak i ontologický postoj, přisuzující skutečnosti racionální řád.
16. empirismus noetický směr v novověké filosofii, který považuje za zdroj veškerého poznání zkušenost (empirii), odmítá (na rozdíl od racionalismu) učení o tzv. vrozených idejích a autonomii rozumu. Krajní podobu empirismu představuje sensualismus.
17. sensualismus gnoseologický směr v rámci empirismu, který za jediný zdroj poznání uznává prosté smyslové počitky a redukuje následně myšlení na jejich asociativní spojování. Zkušenost zužuje na pouhou smyslovost (počitky a vjemy).
18. iracionalismus od 19. století uplatňované označení postojů, orientací a filosofických směrů, jejichž podstatu tvoří skepse vůči nárokům racionalismu (zvláště vůči možnosti rozumového poznání) a zdůrazňování jiných, zejména duchovních, duševních a citových cest poznání.
19. a priori poznání předem, nezávislé na zkušenosti ve smyslu platnosti i původu, vycházející z rozumové úvahy. A priori = před zkušeností. U Descarta a Leibnize byla přisuzována rozumovým pravdám – vrozeným idejím. Podle Kanta existují čisté pravdy (matematika) a ideje čistého rozumu, nepřístupné zkušenostně. V soudobé noetice je apriorní poznání to, které lze získat jinak než zkušeností.
20. a posteriori poznání pocházející ze zkušenosti. Termín a posteriori byl užíván již ve scholastice, u Kanta jde o empirické poznání, které je nějakým způsobem vázáno na smysly a není tedy nutné a všeobecně platné. V soudobé noetice je aposteriorní poznání to, které lze získat pouze na základě zkušenosti (empirismus)
21. teleologie je učení, podle něhož je veškeré dění v realitě (včetně lidského jednání) určeno nějakým účelem. Tento účel může být věcem či událostem imanentní nebo transcendentní.
22. dialektika filosofická metoda (a současně nauka o této metodě) vyjasňování pojmů, mínění a filosofických stanovisek z hlediska jejich zdůvodnění. Hérakleitos chápal dialektiku jako rozpory, které jsou hnací silou dynamického světa.
