Vývoj myšlení po 19. století (po německou klasickou filozofii)

Vývoj myšlení po 19. století (po německou klasickou filozofii)
– vytvoření nových konceptů od ontologie
– fil. specializace (rozvíjení určitých odvětví), každý se zaměřuje na něco jiného – netouží po vytvoření syntézy, ale po rozvoji = zrod moderní filozofie
– tento způsob podroben kritice – kritika pocházela od vědců, filozofové se snažili, aby byla filozofie vědecká; zájem o vědecké otázky = rodí se postmoderna
– filozofie specializovaná na různé směry
– jedna linie se zabývá vědou (= chce být vědeckou nebo se zabývá kritikou vědy), druhá linie moderního myšlení má antropologické otázky

19. století
Německá klasická etapa
Hegel byl přesvědčen, že jeho filozofie je završením – tím končí linie osvícenství.
– od Hegelových úvah pramení myšlenka „o konci dějin“, ot. odcizení
– Hegel je zdrojem pokračování osvícenství v marxismu

19. století – rozvoj moderní vědy = stojící proti spekulacím
– rozvoj technologií (průmyslová revoluce)
zvedá se odpor proti filozofii optimismu, vlna odpůrců proti Hegelovi

HERBARTISMUS= o zlepšování životního stylu technologickou cestou

ideál – vědecká filozofie – 1. silná linie (možnosti vědy, poznání) – k vnějšímu světu (pozitivistická filozofie)
– 2. protikladná linie – životní filozofie – spojována s odmítnutím historicismu; sází na emoce, instinkty, vůli = VOLUNTARISMUS (filozofie vůle) – tento termín se neobjevuje u každého autora (odmítání racionalismu) – obrací se k vnitřnímu světu.