Bergson chce tyto zvyklosti obejít

Bergson chce tyto zvyklosti obejít – pokusit se za tou prostorovostí najít něco, co není článkované vedle sebe, ale co je čistým trváním (ať už časovost nebo prostorovost) – jedině intuicí (ne smyslovým vnímáním) = bytí chápat jako trvání.
– za jednotlivinami a jejich jednotlivými stavy je kontinuita (čas není řada ale kontinuum) – vnímání reality v kontinuálním smyslu, pomocí intuice
– jsme deformováni prostorovostí, měli bychom alespoň zkusit jeho přístup, jsme součástí procesuálního chápání

– tělo je kontinuální (existuje v čase i prostoru)
– svět se nestává z ohraničených předmětů, to je naše iluze nastavená smyslovým vnímáním
– př.: stůl – představa ohraničeného tělesa, B. tvrdí, že když půjdeme do struktury, zjistíme, že je složen z atomů, které věčně víří = trvání je proces
– tělo je tvořeno tím, co námi prochází a vychází, neustále se obměňujeme; tím, že jsme v pohybu, tím jsme
(když se to zastaví, jsme mrtví) – neustálá interakce s prostředím
– člověk se od zvířat liší tím, že má pojem JÁ, sebevědomí, je si sebe vědom
– máme se zkusit zbavit zažitých představ a vědomím uchopit bezprostřední trvání – hlubina vědomí si to trvání může uvědomit
Z toho Bergson vyvádí sociální důsledky; tvrdí, že naše poznání se na realitě dopouští násilí, že ji zastavuje a ty stavy se zpětně snaží interpretovat.

• Hmota a paměť
• Duchovní energie – jaký je poměr mezi psychickým a fyzickým; slovo duše ve smyslu vědomí
– – zda je vědomí vázáno na mozek reprezentující tělo – kde se bere souvztažnost

Bergson je přesvědčen, že vědomí je funkcí mozku, mozek není nositel ani tvůrce vědomí, funguje jako telefonní ústředna, nástroj praktického jednání ve hmotném světě; je koordinátorem = jediná fce mozku
– mozek slouží k přežití v tomto světě, vybírá správnou dráhu, vyhodnocuje podnět

• Tvořivý vývoj – klíčový text (1907); zásadní Bergsonova práce
– – představuje posun k nové metafyzice

Bergson je přesvědčen, že příroda se vyvíjí ve věčném zápasu dvou principů (protikladné a zároveň vzájemně doplňující)
1. HMOTA (materiál) – je pasivní, rozprostraněná; homogenní materiál, ke kterému přistupuje vědomí, které z toho mat. něco vytvoří – „to je sám život“

vědomí je tvořivé = svobodné, ve střetu vzniká realita
– realita je svár pasivní, netečné hmoty s aktivním, tvořivým světem; hmota je brzdící složka
– vědomí proniká hmotou a strhává ji k nějakému uspořádání
– elan vital – hmota je zdrojem neutuchající tvorby, který neustále odporuje a tím ji postrkuje