Mezní situace našeho života…

Mezní situace našeho života (útrapy, vše existenčně významné…), liší se od obecných, v mezní situaci jsou každodenní záležitostí najednou nedůležité, fyzicky je odsouváme stranou a intenzivně prožíváme její kvalitu.
– problém – postavení tváří v tvář smrti = zmatek a zoufalství, protože pociťujeme ztrátu životní jistoty (př. ot. proč mě bůh opustil?), je to zoufalství na prahu smrti, jsme tam sami, je to maximálně osvobozující okamžik.
– J. tento motiv rozvíjí – dějinné situace jsou originální, nezastupitelné, i dějiny jsou ryze individuální záležitost. V dějinách bychom neměli hledat obecniny, smysl dějin je něco, co je podle něj nepoznatelné.
– celá společnost se mění v masovou a její interpreti se pokouší dělat jakési generalizace – pokusy, které jsou dezinformací, mohou používat manipulování rozumu, nahrazování vazeb zdánlivými. Není to založeno na pravdě, ale na všeobecné pravdě; záměrné ovládání nepravd.

Jaspers tvrdí, že filozofie nemůže existovat bez toho aby domýšlela politické závěry. Filozofie je svou formou obtížně sdělitelná, kdežto politické závěry je nejlépe osvětlují – sdělit informace, které k nám promlouvají jazykem předmětového světa.
– Politika a možnost komunikace splývají. Tam kde je likvidována svoboda, tam zbývá člověku jen osobní život.

• Otázka viny (jak je to s historickou vinou něm. národa)

– Totalitní systém nemůže být rozložen zevnitř, protože proti hrubé síle uvnitř individuum nic nezmůže.
– na základě zkušeností s totalitním systémem vyzývá k tomu, že svobodné státy mají povinnost zásahu. Přes tento hlavní motiv něm. viny zastává názor o hrozbě z východu. Je to z toho důvodu, že v dnešní době ony mezní situace (smrt, vina..) jsou velice silně v souč. světě konkretizovány, válka není abstrakce, ale každodenní realita = denodenně přítomná hrozba.
– upozorňuje, že bychom si celý život měli uvědomovat, že že veškeré naše počínání ve světě může ztroskotat – důsledek konkretizací
– neměli bychom se vyhýbat riziku tím, že se nebudeme vázat
– při intenzivnějším vědomí rizik budeme mít ostatní intenzivněji rádi = pravý pocit dějinnosti. Cesta není v odmítnutí vstupovat do rizik, ale žít přes rizika a tím intenzivněji a svobodněji existovat.

FILOZOFIE DIALOGU
– vyznačuje se snahou vymanit se z toho, co je typické pro novověké myšlení, které zastupuje hegeliánství = snaha úplně uchopit a úplně vysvětlit skutečnost
– lidské bytí se neopírá jen o to, co je vysvětlitelné, ale že v lidském bytí hraje roli to, co nelze úplně uchopit, k čemu se můžeme dobrat komunikací.
– naše existence bez druhého člověka nemá smysl, projevuje se prostřednictvím druhého š¨člověka; člověk je neustále oslovován k odpovědnosti a odpovědím
– lidská existence je neustálý dialog – zdůrazněna role druhého člověka

Představitelé:
Ferdinand Ebner – dialog s Bohem je cestou jak překonat lidskou osamělost;
Franz Rosenzweig – je přesvědčen, že člověk je spoluúčastníkem Boha při tvoření, my nejsme pasivními produkty, Bůh nás k tomu povolává