Martin Buber

Martin Buber – nejslavnější osobnost
• Já a Ty
• Klasická vyprávění

– Buber říká, že pro náš vztah ke světu jsou důležité 2 reakce:
1. vztahy k věcem – vztah JÁ-ONO (JÁ-TO) – k věcem se chováme tak, že je činíme objekty – fyz. základ existence
2. vztah JÁ-TY – vztah k druhé osobě, TY – neměli bychom činit objektem, požaduje se prožitek, účast, vzájemnost

– kdyby neexistovaly věci, nemohli bychom žít, ale taková existence ještě není lidské bytí. Pro lidskou existenci je důležitý vztah k druhým osobám – je určující proto jací jsme.
– V dějinách postupně narůstá tzv. „fetišismus“ = věci nabývají většího významu a ve vztazích vytlačují postupně osoby. Hledání druhé osoby je u nás dříve přítomno, než touha něco vlastnit – odtud Buber odvozuje vztah k osobě, kterou může představovat Bůh (Bůh nám není nadřazen, je nám druhou osobou).

BŮH a ČLOVĚK jsou neoddělitelná dvojice, Bůh není mimo svět – jakoby revize hegeliánství a tradicionalismu
– jedině tak možno smysluplně vypovídat o Bohu

Emmanuel Levinas – bývá někdy spojován s postmodernou
• Totalita a nekonečno
• Čtyři talmudická čtení
– základní problém – suverénní subjekt se snaží podat výklad celé reality – důsledek soudobé civilizační krize
– přestala být respektována příroda a druzí lidé, vše je učiněno objektem
– vždy zůstává něco, čeho se nemůžeme zmocnit, proto to musíme respektovat (nemůžeme to zmanipulovat) = skutečné nekonečno, které vystupuje v podobě určité stopy. Nekonečno můžeme zahlédnout ve tváři druhého člověka. Tvář druhého člověka je neuchopitelná, nikdy se druhého člověka nemůžeme úplně zmocnit, vždy si zachovává svou svébytnost
– „Ani vrahovi jeho oběť zcela nepatří“ = zmocní se těla, ne člověka
– oči a tvář jsou zdrojem výčitek svědomí , tam si vrah uvědomuje, že co chtěl nezískal; pohledu se nikdy nezbaví.
– Tvář druhého člověka budí do jisté míry rozpaky, vyzývá nás k reakci, odpovědnosti, už rozpaky jsou určitou reakcí. Tady někde se rodí morálka, respekt před druhým člověkem – v jeho tváři, nemůžeme ho zaměnit s věcí. Skrze tváře vystupuje nekonečno čili Bůh (starozákonný, který e neosvojitelný, který po nás klade nároky, něco po nás chce)

– neplést s hermeneutikou!