Francouzský EXISTENCIALISMUS -Metafyzický deník – kořen fr. existencialismu, výrazněji se prosazuje na sklonku 2. světové války, po zveřejnění textu Bytí a nicota ( Sartre 1943)

Zdroje fr. existencialismu:
– tradice něm. filozofie (starší i novější – Fichte, Schelling, Heidegger, Hegel…)
– antropocentrická linie – ústřední zájem je lidská existence (emocionální stránka, prožitek životních situací, city), existence je vždy individuální, konkrétní a neopakovatelná
– nechuť proti zobecňování, převádění na pojmy – hlásí se ke slovu intuitivní poznání (přímé nazírání)
– jiná podoba mající vazbu na umění (texty – často próza)
– myslitelé náb. založeni, spíše katolická tradice (Marcel), ale i ateisté (Camus, Sartre)
– zlatá éra existencialismu v letech 50.-60.

Katolicismus – Gabriel Marcel – filozof, dramatik
Existencialisté se odvolávají na to, že pravý počátek jeho filozofie tvoří Metafyzický deník
• Býti a míti
• Rozbitý svět – drama

Marcel bývá spojován s náboženstvím (katolicismem) – ve čtyřicátých letech k němu konvertoval, což mu přineslo potíže, od počátku 50. let čelil problému odsouzení existenciální filozofie církví. Aby se vyhnul označení, že je existencialista, nazýval se křesťanským sokratikem.
Jeho filozofie je především kritikou racionalismu, forem, kterými se vydala evropská kultura a civilizace; kritik vědy (ona snaha objektivizovat, zobecňovat = odosobněné výpovědi), snaží se prosadit, že vědecky nepodložená filozofie může mít svou hodnotu. Současně se u něj setkáváme s rozchodem s idealismem – tím se myslí metafyzická snaha o objektivizaci – „duchovní objekt by neměl být vykládán jako objekt“.

– odmítá racionálně interpretovanou abstrakci; navrhuje nahradit abstrakci jakousi intimitou vztahu, účastnou variantou založenou na prožitku a sounáležitosti (ne na odstupu a objektivizaci).
– náhrada subjektobjektivního vztahu vztahem prožívající a prožívání – jakmile k tomu dospějeme
– Prožívání a prožívající nelze oddělit, chovat se k prožívání jako k věci. Ovšem tato jednota není uchopitelný prostředek našich slov, myšlení (protože myslíme v abstraktních formách), je to problém jak to vyjádřit
– řešení – měli bychom rozlišovat mezi problémem (to, co před námi leží, co potřebujeme prakticky vyřešit) a tajemstvím (něco, co se nás spíše zmocňuje, než my jeho)