Psychologické směry (psychologické přístupy)
6) Psychologické směry (psychologické přístupy)
a) Behaviorismus
– psychologický směr založený americkým psychologem J. B. Watsonem (založen 1913), který navazoval mimo jiné na výzkumy ruského fyziologa I. P. Pavlova
– behaviorismus ztotožňuje duševno s vědomím a chováním, definuje psychologii jako vědu o chování, ignoruje prožívání
– behaviorismus vychází z předpokladu, že základním prvkem zkoumání v psychologii má být pozorovatelné a měřitelné chování: úkolem psychologie je zkoumat jen vnější reakce (chování), vnitřní stavy do psychologie nepatří, protože nejsou přístupny objektivnímu vědeckému zkoumání
– úkolem behavioristické psychologie je nalézt pravidelnost a zákonitost lidského a zvířecího chování v různých podmínkách: dospěli k závěru, že vývoj jedince je pouze učení se odpovědím na určité podněty:
o stimul vyvolá reakci/ odpověď (S > R)
– přeceňovali význam učení a výchovy, z psychologických metod využívali hl. pozorování
– prožívání, které se odehrává ve vědomí, v „černé schránce“, nepokládali za důležité a vůbec se jím nezabývali
Pavlov se zajímal o vedení vzruchu, druhy signálu a způsoby jimiž je naše neuronová síť zpracovává. Zjistil, že existují dva druhy podnětu, které nazval podmíněný a nepodmíněný podnět.
– Nepodmíněný podnět je takový, který vyvolává reakci organismu sám o sobě. Například u Pavlova byl organismem pes a nepodmíněným podnětem maso. Ukážeme-li psovi kus masa, máme zde ihned slinícího Pavlovova psa.
– Podmíněný podnět je takový, který sám o sobě žádnou reakci nevyvolá, ale spojíme-li jej těsně s nepodmíněným, po určitém počtu opakování vyvolá i sám, původně neutrální podnět, reakci. Ta je ovšem podmíněná a musí být čas od času posilována nepodmíněnou odezvou, aby nevyhasla. Této koncepci se říká klasické podmiňování.
