Raná scholastika (9. – 12. století)

– scholastik = misionář, církevní učitel
– navazuje na učení svatých otců, první překlady řeckých filozofických děl
– spor o univerzalia (=obecné pojmy)
– obecný pojem – kategorie, kterým by měl každý rozumět
– někde existují pojmy, až poznáme věc, skutečnost – pojem se nám vybaví a přiřadíme ho
– jsou vytvořeny individuální myslí
– sporem se myslí spor jestli – byl nejdřív pojem, který přiřazujeme věci, skutečnosti
– nebo bylo nejdřív poznání jednotlivé skutečnosti, na kterou si sami vymyslíme pojmy

Realismus
– bůh někde rozesel pojmy, my až něco uvidíme, tak přiřadíme pojem
– obecné pojmy řadí nad skutečnost
– nejdříve věří ( v boha) a pak pozná
Nominalismus
– nejdříve něco poznám a pak přiřadím pojem
– pojmy jsou vytvořeny individuální myslí
– nejdříve něco poznám a potom věřím

v ANSELM Z CANTEBURY
– provedl důkaz boží existence Þ kritizuje oponenty
– kdyby bůh nebyl, někdo by už vymyslel něco jiného, co by bylo výš
– kdyby bůh nebyl obecný pojem, vymyslíme si něco jiného

v PIERRE ABELARD
– nejdříve pochopil, pak uvěřil

Vrcholná scholastika (13. Století)
– vznik univerzit
– rozvoj církevních řádů – dominikánský řád ( žebraví mniši) – z nich filozofové např. Albert Veliký, Tomáš Akvinský