Lidský rozum, Transcendentální analytika

Lidský rozum
Transcendentální analytika

vychází z první vrstvy lidského rozumu (verstand). Kant se ptá, čím je popsána tato nižší vrstva rozumu, verstand. On říká, že v sobě nalézám jednak analytické a syntetické soudy apriori. Mám výrok: koule je kulatá (analytický soud apriori). V subjektu koule mám predikát, že koule je kulatá. Já v sobě nalézám velké množství tzv. syntetických soudů apriori. Např. paří sem: typickým syntetickým soudem apriori je součet úhlů v trojúhelníků = 180O, všechny přírodní zákony mechanistické fyziky. Člověk je v první vrstvě popsán analytickými a syntetickými soudy apriori. Mezi syntetickými soudy apriori nalézá příčinu – účinek. Jestliže mám apriori příčinu – účinek, tak když ke mě přiletí materiál smyslově uspořádaný (prostor a čas) a převedu ho do rozumu, racionality, tak svět který poznávám nejenom jdoucí od minulosti do budoucnosti, ale i jako kauzálně propojený (všechno souvisí se vším). Všechen materiál, který poznávám dávám do kauzálních vazeb, odívám příčinou a účinkem. Všechny zákony mechanické fyziky jsou kauzální!
Galileo Galilei: Když si vezmu nakloněnou rovinu a nechám po ní válet koule, tak pohyb závisí na velikosti koule a nahnutí roviny. Měl GG tento zákon v sobě předtím, než se narodil? Ano. Měl jej v sobě před svým narozením. Kdyby to neměl, nezkoumal by, jak rychlost koule bude záviset na úhlu rovin, na velikosti a váze koule. Kdyby nevěděl, jak to bude na sobě záviset dopředu, proč by to dělal? Tedy GG byl již apriori popsán v rozumu tímto zákonem, syntetickým soudem apriori. Toto je první vrstva lidského rozumu, která je apriori popsána těmito pojmy neboli kategoriemi, které vyvozuje z toho, že existují nějaké syntetické soudy apriori, které má člověk vrozené. Veškeré přírodní zákony, které zpochybnil Hume opět ospravedlnil, protože řekl, že jsou vrozené.
Kant měl velké trauma a řekl, že existuje trojce idejí (transcendentální ideje), které nelze vyvodit ze syntetických pojmů apriori:

• Já
• Bůh
• pojem nekonečného světa

Tyto ideje vyvozuje ve třetí části díla Kritiky čistého rozumu: Transcendentální dialektice.
Vernunft: vyšší, druhá část lidské racionality, která je také apriori popsána, dříve než se člověk narodí. Tyto tři ideje nemohu odvodit ze syntetických soudů apriori. Musí být součástí vyšší vrstvy racionality: Vernunft. Odkud je mám? Z transcendentna. Já to, že já jsem já nemohu z ničeho odvodit. Já když se narodím, vím, že já jsem já. Boha můžeme od něčeho odvodit? Já jistě vím, že Bůh je. Já ho mám ve svém rozumu apriori, nalézám ve svém rozumu apriori ideu Boha. Kdybychom chtěli odvodit: svět je nekonečný z něčeho jiného než z toho, že to mám vrozeno apriori. Všechny věci mají konec. Svět je konečný. Ukaž mi konec. Já konec nevidím, svět je nekonečný. ANTINOMIE. Musím mít tedy vrozeno, že svět je nekonečný.
Tato tři apriori (transcendentální ideje) mám v sobě, dříve než začnu nazírat smysly.
Kant z tohoto všeho vyvozuje: existuje svět, který je nezávislý na lidském subjektu. Nazývá ho svět o sobě. Nezávisí na tom, zda ho člověk vnímá či nevnímá. Svět existuje, je objektivní (nevím zde je materiální). O tomto světě nevím nic jiného, než že je. Odkud odvozuji, že existuje svět o sobě? Já vím, že já jsem já, tudíž musí být nejá, jinak bych nemohl Já být Já. Kromě světa O sobě existuje Svět pro nás. Je to svět, který si my vytváříme na základě apriorního popsání našeho subjektu. Základní nejdůležitější kontury světa pro nás naleznu tím, když se já sám prozkoumám. Ten svět pro nás je přesně takový jací jsme my. Jací jsme my: syntetické soudy apriori, prostor – čas, Já, Bůh, nekonečný svět. Ten svět je přesně takový jací jsme my, my si ho v rozumu v procesu poznání vytváříme a tak ho i poznáváme. Svět pro nás je protkán přírodními zákony, protože my jsme popsáni apriori přírodními zákony. V tomto světě se nalézá Já, Bůh, nekonečný svět. Tento svět je takový jaký si ho sami vytvoříme. Existuje pro nás jen v procesu našeho poznání. Člověk poznává pouze ideje!