Psychologické směry

– Freudova psychoanalýza vycházela z předpokladu, že neurotické stavy jsou podmíněny potlačovanými pudy; metoda sama byla pokusem o odhalení vzniklého konfliktu a jeho uvolnění
– vytvořil dva modely lidské psychiky:
o model ledovce (model vědomí, předvědomí a nevědomí) 1910
 vědomí: to co momentálně vnímáme a poznáváme
 předvědomí: souhrn našich vzpomínek, nejsou momentálně přítomné, ale můžeme si je snadno uvědomit (vyvolat); vyhodnocuje pudy (je-li možné je uspokojit nebo ne)
 nevědomí: pudy a pudová přání, která určují naše chování – není snadné si uvědomit jeho obsah; hromadí se zde potlačená přání, city a zážitky
o model ID, EGA a SUPEREGA 1920
 ID: to = nevědomí; pudy života (např. libido) a pudy smrti (destruktivní – projevují se agresivitou); neracionální složka osobnosti, funguje na principu slasti: touží po uspokojení bez ohledu na následky
 EGO: já; myšlení, vědomí; harmonizuje napětí mezi ID a SUPEREGEM
 SUPEREGO: přijaté normy a hodnoty; srovnávání ideálů s námi (morálka)
– teorie vývoje osobnosti podle Freuda:
o orální fáze: 1 rok; slast přichází s příjímáním potravy
o anální fáze: do 3 let; uspokojování z vylučování (po přechodu na nočník – pocti omezování – nespokojenost); vytváříme si základy hygienických návyků
o falická fáze: 4 až 5 let; začínáme si uvědomovat rozdíly mezi pohlavími; podle Freuda dívky závidí chlapcům penis
Oidipovský komplex: chlapec miluje matku a vnímá otce jako soka
Elektřin komplex: dcera tíhne k otci a nesnáší matku
o latentní fáze: komplexy předchozího období mizí, nové nároky: škola
o genitální fáze: jsme řízeni sexuálním/ rozmnožovacím pudem