Niccolò Machiavelli (1469-1527)

Niccolò Machiavelli (1469-1527)
– narodil se v patricijské rodině, a to ho předurčilo k diplomatické kariéře.
– tal se florentským státním sekretářem.
– jako vyslanec působil v Itálii, Tyrolsku a Francii.
– roku 1498 se stal na krátký čas kancléřem.
– v roce 1513, krátce po návratu rodu Medicejů, byl obviněn ze spiknutí proti nim, uvězněn a mučen, poté propuštěn a vykázán z Florencie.
– na svém statku se pak věnoval studiu antické literatury a vlastnímu psaní
– v roce 1520 byl omilostněn a stal se oficiálním dějepiscem Medicejských.
– po jejich porážce se už do státních služeb nevrátil a zemřel chudý.
– těsně před tím, než napsal Vladaře měl vést obranu Florenťanů proti útočníkům a kvůli jeho vůdčím NEschopnostem byla Florencie dobyta.
– dílo : Rozpravy nad prvními deseti knihami Tita Livia je velmi obsáhlé dílo Niccolò Machiavelliho, které se zabývá otázkami vzniku, udržení a vývoje republik.
: Vladař (1513, vydáno 1532)
: O umění válečném (1521)
– jako první popřel aristotelský názor, že politika je aplikovaná etika→politiku reguloval na technologii moci.
– ve svém díle Machiavelli nejprve dělí státy na republiky a autokracie (knížectví).
– dále se zabývá pouze autokraciemi.
: ty rozděluje podle způsobu vzniku na zděděné a nově vzniklé
: zaměřuje především na nově vzniklé, jelikož udržet moc ve zděděných knížectvích považuje, za normálních okolností, snadné
– Machiavelli například tvrdí, že je lepší být obáván, než milován.
– považuje lidi za spíše špatné, než dobré, proto prý snáze zapomenou na lásku k vladaři, než na strach z něho.
– tvrdí, že pokud se politik zásadově řídí občanskou morálkou, je špatným politikem.
– jeho povinností je učinit vše, co je potřeba pro zájmy svého státu a nesmí se ohlížet na nic jiného.