Fenomenologie

• fenomenologie vznikla z paradigmatu 20. století, protiváha positivismu, posunuje se do polohy objektivně-idealistické, přes empirické k neempirickému
• fenomenologie je nauka o jevech, snaha o popis přirozené zkušenosti se světem
• vrací se k obyčejné každodenní zkušenosti
• realita přírodních věcí je jiná než realita humanitních
• stojí proti positivismu a psychologismu (tendence v humanitních vědách vysvětlovat vše jako předmět psychologie)
• fenomenologie se točí kolem neměnného, jasného, evidentního poznání
• snažil se definovat novou oblast pro filosofii
• vyvrátil Descartovo Kogito ergo sum : předpokládá to, že něco pochybuji a že existuje moje vlastní vědomí, které pochybuje
• základním vstupním termínem je fenomén : každá věc má mnoho pohledů na sebe sama, ale my to vnímáme jako fenomén (= jev, to, co vnímáme), každý fenomén má 2 složky
• skrze smyslové můžeme chápat nesmyslové
• jsem schopen spojit více pohledů na jednu věc v jeden -> musí existovat nějaká esence, která se skládá z více pohledů
• fenomenologická redukce
: proces, abychom se dostali do oblasti faktů, abychom se dostali k reálnému, prohloubení metodické skepse od Descarta
: ústřední metoda fenomenologie
: suspenze (omezení) platnosti víry v bytí světa a víry v existenci našeho vědomí
: má 3 kroky
-> a) epoché => odstup, odhlédnutí od předchozích mínění až zůstane jen čisté já, ve kterém věci získávají povahu fenoménu, ten už není skutečným smyslovým předmětem, ale může se vyskytovat v různých vztazích, fenomén vystupuje ve formě očekávání, představy, vzpomínky nebo tužby
-> b) transcendentální redukce => odhlédnutí od společenského vědomí (psychologie, sociologie), zůstává vnitřní vědomí důležité pro zkoumání věcí
-> c) eidetická redukce => eidos = podstata, oprostit se od subjektivních představ a dostat se do polohy objektivní