Základní filosofické pojmy
34. monismus je označení filosofických názorů, které vykládají oblasti či celek skutečnosti z jednoho principu, jehož jsou všechny další jevy pouhým rozvinutím či modifikací, takže se od svého principu v zásadě neliší. Formami monistického redukcionismu jsou materialismu, spiritualismu. Protikladem jsou dualismus a pluralismus.
36. dualismus vychází z toho, že skutečnost je vysvětlitelná redukcí na dva zpravidla protikladné principy (duch – látka, duše – tělo, dobro – zlo ap.). Kořeny tohoto náhledu jsou zřejmě v pozorování přírodních daností a cyklů (den – noc, život – smrt, žena muž).
38. pluralismus je filosofické stanovisko respektující mnohost v ontologickém, epistemologickém, náboženském, etickém, politickém a sociokulturním smyslu jako esenciální a konstitutivní prvek přirození skutečnosti a nepřipouštějící její výklad podle sjednocujícího principu.
41. ateismus je v nejobecnějším smyslu zpochybňování či popírání reálné existence toho, co se chápe a uznává jako Bůh, božstvo, bohové, spjaté s formulováním vlastního neteistického názoru na skutečnost.
43. theismus označuje taková pojetí boha (bohů), jež ho chápou jako stvořitelské, suverénní a osobnostní jsoucno, na rozdíl od deistických koncepcí mu přisuzují trvalou přítomnost v dějinách světa a trvají na aktivním zasahování boha do dějin a lidských osudů.
44. deismus připouští pouze rozumové, nikoli nadpřirozené důvody pro legitimaci náboženství. Deismus vychází z názoru, že Bůh stvořil svět, dal mu základní přírodní zákony a dále již do tohoto světa nezasahuje.
46. racionalismus je epistemologický postoj, založený na uznání rozumu jako zdroje poznání i mravních hodnot; následně pak i ontologický postoj, přisuzující skutečnosti racionální řád.
48. empirismus noetický směr v novověké filosofii, který považuje za zdroj veškerého poznání zkušenost (empirii), odmítá (na rozdíl od racionalismu) učení o tzv. vrozených idejích a autonomii rozumu. Krajní podobu empirismu představuje sensualismus.
