Základní myšlenka, na které staví Hume je návrat k Johnu Lockovi
Základní myšlenka, na které staví Hume je návrat k Johnu Lockovi, především k jeho empirismu, kterého ale překračuje až k totálnímu senzualizmu, proces poznání = proces vnímání. Snažil se vyložit mechanismus našeho vědomí jako poznávání, tzn. jakým způsobem člověk poznává. Říká, že pojem může být pouze tam, kde je zkušenost. Tím se dostáváme k jeho filosofii. Význam ve filosofii mají pouze ty pojmy, které jsou odvozeny z lidské zkušenosti. Do filosofie patří tedy pojmy, které mají nějaký význam nebo smysl, tedy jsou odvozeny ze smyslů. Jiné pojmy do filosofie nepatří.
Aby byla filosofie platná, musí být postavena na takových pojmech, které jsou odvozeny ze smyslů.
Ačkoli se zdá, že naše myšlení má neomezenou svobodu, při bližším zkoumání zjistíme, že je vlastně sevřeno ve velmi úzkých mezích, a že celá tvůrčí síla ducha není nic víc, než schopnost skládat, překládat, zvětšovat nebo zmenšovat materiál, který nám poskytují smysly a zkušenost.
O čem myslí rozum? Hume říká, že Locke má pravdu, že základní vstupy (o čem myslí rozum) se dostává do lidského rozumu dvojím způsobem, senzací (kontakt subjektu s okolním světem) a reflexí (kontakt subjektu se sebou samým).
V čem se liší a překračuje Locka? Rozlišuje předměty, objekty (obsah mého já) o kterých přemýšlím na dvě skupinky. Co je předmětem, objektem mého myšlení jsou buď dojmy nebo ideje. Rozdíl mezi dojmy a idejemi je jenom v síle, kvantitě (ne v kvalitě). Dojem je silný, aktuální, komplexní vjem, který vnímám teď. Jsou to intenzivní, živé, bezprostřední vjemy, „když slyšíme, vidíme, cítíme, milujeme, nenávidíme, toužíme nebo chceme.“
Ideje jsou chápány jako vyhaslé dojmy, vjemy. Je to vzpomínka na dojem. Dokonce to mohou být i myšlenky. V ideách sjednocuje vzpomínky na dojmy, představy a zároveň myšlenky. Ideje neboli představy, myšlenky jsou méně intenzivní, méně živé. Ideje jsou jen kopiemi či otisky naších živějších percepcí.
Podle Locka vnímá člověk po ideách. David Hume zachovává gnoseologii Berkeleyho. Člověk vnímá po celcích. Není žádné ideje, jež by neměla svůj původ v nějaké percepci.
Moderní positivismus
Hume se stal vlastním otcem moderního positivismu. Ten je založen na jeho radikálně sensualistickém redukcionismu. Hume totiž se svou redukcí spojoval ambiciózní program „odstranit všechen balast, který se nastřádal v metafyzice dřívějších filosofií“. Positivismus je založen na tom, že veškeré vědní, jež překračuje hranice našeho smyslového poznání do filosofie nepatří, filosofie se jím nemá zabývat (např. všechny abstraktní pojmy). To, co je „pozitivně dáno“ a co má být východiskem a kritériem poznání jsou smyslové vjemy, zatímco realita sama dána není. Důraz klade na důsledný empirismus. V platnosti můžeme ponechat jen ty ideje (pojmy, představy, atd.), které se mohou prokázat nějakým smyslově empirickým rodokmenem.
Vztah dojmů a idejí
Všechny ideje jsou odvozeny z dojmů. V našem rozumu nalezneme celou spoustu idejí, které jsou zmatené, pokřivené a nevíme co to je. Zmatené, pokřivené ideje je potřeba ze subjektu vyloučit, neboť nejsou odvozeny od žádného dojmu. Pokud nedovedu odhalit od kterého dojmu je idea odvozena, pak ji musím ze své mysli vyloučit (např. pojem substance, idea Boha).