Totalitní a autoritativní režim
Společné znaky:
– jsou nedemokratické
– svým občanům odebírají politická práva
Odňatá práva:
– volit (nebo omezeno na volbu jedné strany = zákonný paskvil)
– být zvolen (pokud není vybrán stranou)
– politicky se sdružovat (tvořit politické strany, je možný pouze vstup do strany a to té určené)
Rozdíly mezi totalitním a autoritativním režimem
Totalitní režim
Autoritativní režim
– občanská práva
+ svoboda povolání
a) svobodná volba zaměstnání
b) volné podnikání
– ekonomická práva
a) zákaz soukromého podnikání
b) všechny podniky státní
– svoboda cestování
a) striktně omezena
b) zcela zakázána
+ možnost volného cestování
Komplexní ideologie, která vysvětluje princip fungování světa a snaží se ji promítnout do chování, ale i myšlení lidí
Ideologii nemají, vůdcům jde většinou o to udržet si moc a, že se proti nic nevystupuje jim většinou stačí
S ideologií musí všichni souhlasit a veřejně se k ní hlásit
Sebere lidem majetek
Školství je pouze státní, aby se dalo vnutit prosazování ideologie
Nesnese konkurenční ideologie (bývá tedy nesvoboda náboženství)
Tento režim se dost část opírá o náboženství (př. arabské státy vůdce nebo zástupce se snaží prostřednictvím muslimského náboženství prokázat, že jen ten nejlepší muslim z muslimů a tím na svou stranu strhnout lid)
Není pravidlem, že se musí hromadně vyvražďovat, mučit, udělovat tresty smrti za banality (totalitní režim může být i mírný, ale také brutální)
Většinou se nejednalo o brutální režim i odpůrci byli většinou uvězněni pouze symbolicky a to na krátkou dobu a za velmi lehkých/mírných podmínek.
Ne všechny totalitní režimy jsou založeny na charismatickém vůdci, často se stává, že vůdce v pozadí, ale všichni o něm ví
V případě, že byl nastolen po občanské válce lze ho všeobecně považovat za velmi brutální hlavně s ohledem na to, že občanské války bývají velmi krvavé s tisíci obětí
Př.: Čína, Kuba, Severní korea
Př. Írán, Bělorusko, Venezuela, Nigerie, Zimbabwe, Saudská arábie (na pomezí )
