Psychologie

Psychologii řadíme mezi empirické společenské vědy.
Slovo psychologie pochází z řeckých slov psyché (duše) a logos (nauka), v překladu tedy nauka o duši. Současná psychologie se však ve svých teoriích pojmu duše vyhýbá
Předmět psychologie tvoří chování, prožívání, postoje a vlastnosti lidí. Zabývá se jejich osobností a vývojem, jejich krizemi a úsilím vymanit se z těchto krizí a realizovat svojí životní cestu.
Chování je veškerá činnost člověka – fyzická, fyziologická a psychická, to, co můžeme na člověku pozorovat. Hlavními druhy chování člověka jsou: jednání, řeč a výraz. Současně s prožíváním se děje něco v nás, uvnitř, čemuž říkáme prožívání. Jsou to vnitřní zážitky, které u člověka vznikají při psychické činnosti. Prožíváním označujeme to, co si člověk sám ze svého duševního života uvědomuje. V prožívání člověk odráží vnější svět. Každé prožívání je subjektivní. V prožívání rozlišujeme tyto tři stránky : poznávací ( přijímání podnětů smysly a jejich zpracování ), citová ( to, co poznáváme nebo děláme je nám libé nebo nelibé ), snahová (něco chceme, jednáme, dosahujeme cílů ).
Vědomí je to, co člověk prožívá, a uvědomování si toho prožívání. Co si člověk neuvědomuje z vlastního duševního života při prožívání, nazýváme nevědomím (podvědomím ).

Počátky vědecké psychologie spadají do druhé poloviny 19. století, kdy byla na univerzitě v Lipsku založena první psychologická laboratoř. Založil ji německý filozof, psycholog, fyziolog, profesor na univerzitě v Lipsku Wilhelm Wundt roku 1879 jako první ústav pro experimentální psychologii. Prováděl se zde výzkum metodou introspekce ( pozorování sebe sama ). Zkoumali vjemové prahy, chtěli vše přesně změřit po vzoru fyziky.