FRANCIE

– mnohem radikálnější než v Anglii – zejména vůči církvi
– hledání ideálního státního modelu = politologie
– sociologický princip – odsuzování, diskriminace, kritika šlechty, panských stavů, kritika církve….snaha srovnat společnost
– kastování = kdo je a není dobrý, kdo by měl být převychován nebo rovnou zlikvidován
– pokrok věd, přírodní vědy v popředí (úspěch se měří jednodušeji, je lépe vidět pokrok)
– nešlo moc o psychologii, religionistiku
– francouzština = módní jazyk – jazyk vzdělaných a vysoce postavených lidí
– snaha z A. převzít ústavnost, filozofii a poznatky z přírodních věd
– málo filozofie, špíš jiné vědy

Základní otázky a programy
– rozšiřování státu, model státu
– vzdělání
– význam církve
– kritika šlechty
– náboženství ustoupilo ve prospěch vědy

v Charles Montesquieu (1689 – 1755)
– prvním dílem:“ Perské listy „vstupuje do veřejného povědomí
– putování 2 Peršanů po Francii Þ dopisy domů – kritické vyznění (x církev, stát, společnost)
– 31 svazků: „Duch zákonů“
„O velikosti a příčinách pádu římanů“
– otázka – Co tvoří štěstí národa?
– ne libovůle ale celková povaha společenských a státních poměrů
– při tvorbě zákonů je třeba dbát na přírodní (klima, krajinný ráz) a společenské (morálka, vzdělání,
náboženství) podmínky
– kombinací římského práva (státu) a anglické ústavy by se vytvořil model ideální společnosti
– rozdělení státní moci (dodnes) – zákonodárná, výkonná, soudní
– nezávislost jednotlivých složek
– panovník nesmí stát nad zákony, musí se jimi řídit, aby nedošlo ke zneužití
– podle něj je nesmysl hledat ideální stát
– začíná se opírat o drobné základy psychologie, charakteristiky národů, temperament…není možné všechny lidi vměstnat do stejných zákonů, pro každého se hodí něco jiného
Þprimitivní toerie na vypracování zákonů
– každá země by měla posuzovat svoji historii, kulturu, a pak z toho vyvozovst zákony
– podle něj jsou nejhorší středoevropské národy, protože mají 4 roční období a v každém se lidi chovají jinak (=teoreticky by měly být 4 ústavy)