Etika v době globalizace

Dnešní člověk žije ve dvou protikladných světech:
1. svět jeho soukromí – lidé se propadají stále více do svých individuálních světů a s druhými lidmi se setkávají jen za účelem vydělávání peněz a krátkodobé pomíjivé zábavy
2. svět velkoměst a globalizované civilizace – lidé jsou na sobě stále více závislí a vzájemné propojeni mnoha způsoby. Žijí ve městské a technické civilizaci, i když jsou přírodními bytostmi adaptovanými na život v malé skupině a v přírodním prostředí.

– morálku určuje společnost
– právní norma – nezbytné minimum, kt. se musí dodržovat- morální norma- širší, ale když se proti ní proviníme, nezavřou nás- neurážet, zdravit, nemít ruce v kapsách, nelhat a nepodvádět, nekrást, nezabíjet, poskytnout 1.pomoc, pustit
– sednout důchodce, neznečisťovat okol, nemluvit sprostě…
– svědomí = vnitřní hlas, kt. nám říká, co je dobré a špatné
– uspokojení = jednáme ve shodě s morálními zásadami
– výčitky = tyto zásady porušíme
– spravedlnost = to, co je správné a odpovídá podstatě a právům člověka ve společnosti
– rovnost
– svoboda = jednáme z vlastní vůle, nezávisle na ostatních; svoboda projevu, vyznání…

Směry etiky:
– základ je v antice – Sokrates – průkopník etiky, odsouzen k trestu smrti, předtím se otrávil, i když mohl utéct – neutekl, ignoroval by totiž tehdejší spravedlnost – rozhodnutí soudu – „Nelze jednu nespravedlnost nepravit jinou“- provinit se proti rozsudku by bylo proti jeho dílu- stoicismus – dobro- individuální pojem = nenechat se ničím znervóznit, ublíží-li nám někdo – on páchá zlo, on za to může a doplatí na to => „Klid, i když nám někdo ubližuje”
– křesťanství