J.-P. SARTRE – marxismus a existencionalismu
J.-P. SARTRE – marxismus a existencionalismu
Filozofie je živá, když podle ní člověk jedná, člověka žene nedostatek kupředu, 3 období filozofie:
1. DESCARTES + LOCKE (rozum+poznání)
2. KANT + HEGEL = (dialektika)
3. MARX – nevidí člověka, základem – materialismus – nevidí pocity, Sartre byl komunista až toho Stalinského ražení, marxismus je podle Sartra existenciálnismus, humanismus, orientace na člověka, pochopení, svoboda v životě je důležitá, člověk by bez ní nemohl existovat, člověk se stává člověkem tehdy, když se začne sám rozhodovat, = dává najevo svůj názor, člověk sám sebe projektuje tím, že se rozhoduje, příklad: pokud se rozhodne krást a vraždit, vyprojektuje se jako zločinec, svoboda rozhodování není štěstí!
– životní partnerka – Simon de Buobar)
– r. 1964 – odmítá Nobelovu cenu za literaturu – vadí mu atmosféra, že nikomu nevadí – války, nesvoboda, neřešení priorit, svět by měl uvažovat jinak, 1968 se veřejně postavil proti okupaci ČSSR,
– díla – HNUS (1938), MOUCHY (1943), BYTÍ A NICOTA (1943), EXISTENCIALISMUS JE HUMANISMUS (1946), ŠPINAVÉ RUCE (1948), CESTY KE SVOBODĚ – trilogie = 1. díl – CESTY ROZUMU – hlavní hrdina se musí vždy rozhodnout, ZEĎ – nechtěně prozradí své kamarády – jak se vypořádat s vinou? „Svobodný člověk je ZODPOVĚDNÝ, a proto je NEŠŤASTNÝ.“ ČLOVĚK JE ODSOUZENÝ KE SVOBODĚ, SLOVA – autobiografie
ALBERT CAMUS
CIZINEC – člověk na pláži zabije člověka – uvědomění si smrti (nejen své, ale i zavražděného)
REVOLTUJÍCÍ ČLOVĚK – odhodlání člověka dělat něco proti proudu… Má to smysl? Sisyfovská práce: ČLOVĚK SE MÁ ODHODLAT K REVOLTĚ!“ – člověk je vymezen individuální existencí, která je vymezena mezi NICOTOU, proto máme uvažovat o tom, co nás vymezuje, = O NICOTĚ, JSME OHRANIČENI SMRTÍ – máme usilovat o AUTENTICKÉ BYTÍ – sami rozhodovat, být aktivní – NĚCO CO MÁ CÍL, CO PŘESAHUJE NÁŠ BĚŽNÝ ŽIVOT (Hitlerův projekt má vizi autentického bytí)
