E. Wilson – O lidské přirozenosti

Úspěšnost v přírodě znamená přežití jedině a rozmnožení. Ve společnosti to tak není. V dnešní době to znamená mít majetek, moc, objevovat se ve sdělovacích prostředcích. To je věc, která zde skřípe. Mechanicky přenášíme to, co je v přírodě přenášíme na člověka. Kdybychom měli v sobě pud agresivity, mělo by to nesmírné důsledky. Jestliže v nás pracuje pud, nečiní to člověka odpovědným za to, že se chová v souladu se svou přirozeností. Pud agresivity = člověk mu musí vyhovět (někdo dříve a někdo později). Když budu mít pud agrese a do nikoho jsem si dlouho nebouchl, tak ho udeřím. Aby se to nestalo, aby se lidé k sobě takto nechovali, museli bychom ji kanalizovat (náhradní způsob uspokojování). Tím by mohl být např. paintball. Vypadá to jako opravdový souboj. Podporovali bychom takovéto hry, agresivní pořady v televizi (dříve názor: neměla by být televize kontrolována? Zmenšovat podíl násilí na televizních obrazovkách). Když se budu dívat na terminátora, tak sedím v teple, nikomu nic nedělám, pouze v duchu si prožívám a vybíjím tím svou agresi. Kdyby byla pravdivá pudovost agrese, tak by bylo více filmů v televizi. Anebo ještě druhá věc: kdyby toto nestačilo, musela by být agrese společensky usměrňována. Vybití: gladiátorské hry, fotbalové zápasy, nebo ještě války. Jestliže existuje agresivní pud, jsou války lidskou přirozeností. Nemůžeme z válek činit žádný morální problém.
Skutečností je, že mnoho vzorců chování je nám vrozeno. Když například namaluji smajlíka, tak všichni lidé na světě to budou chápat jako úsměv. Naopak šklebící se obličej jako skepsi, depresi. Jejich chápání (úsměvů a úšklebků v neverbální komunikaci) je vrozené.
Když jsou dva milenci, mají tendenci se navzájem krmit (krytou kamerou snímání chování milenců na veřejnosti). Přesně takto se chová i celá řada zvířat. Projevování sympatií na základě sdílení potravy je také vrozeným vzorcem chování. U pudu agresivity je to složité.
Sociobiologie
E. Wilson – O lidské přirozenosti
Všímá si toho, že když mluvíme z Darwinovského hlediska o vývoji člověka, nelze ho chápat jako vývoj jedince. Nikdy v přírodě u lidí, mravenců, slonu nešlo o přežití jedince, ale skupiny živočichů, kteří se účastní společného života. Tedy šlo o přežití skupiny (aby se nestala potravou, aby získala potravu, aby měly mláďata, která přežijí). To mění pohled na to, co je lidská přirozenost. Ne jako individua, ale jako společenství živočichů.
Studoval včely a mravence. Stejně tak to platí i u lidí. Společenství existuje kvůli vzájemné pomoci (kooperaci, spolupráci). Představa: toto společenství tvoří jedinci, kteří mají pud agresivity. Jak by existovala spolupráce. Mohli by tito živočichové žít vůbec spolu? Židovský národ: vysoká míra soudržností (posílená náboženstvím) – přežití.
Vidíme, že se navzájem lišíme svým temperamentem, chováním v nebezpečné situaci (půjdu domů a ze stínu vystoupí skinové – aniž bychom na cokoliv mysleli, tak se ve mně spustí vrozené vzorce chování, které zrychlí dech, reakce, uvolňují se skryté zásoby energie abychom podali maximální výkon. Dříve naši předkové nepotkávali skiny, ale třeba šelmy nebo kořist, kterou bylo třeba ulovit). To je důvod, proč se organismus vypne v takovéto situaci k maximálnímu výkonu.
Agresivní pud: potkám lva. Manželka mě v táboře naštvala, náčelník mě vynadal. Co je to taky za špinavou kočku? Tak ji nakopnu (to by byl jeho poslední čin v jeho životě). Proto by vymazal tento pud v několika málo generací.