Věda

Věda

Základním fenoménem novověku je věda. Filosofie se musí tomuto fenoménu přizpůsobit a spolupracovat s vědou. Proto filosofie odpovídá na základní apriorní otázky vědy a ta s nimi poté pracuje. Věda zkoumá kvantitativní vztahy v Kosmu a využívá k tomu empirii. Výsledek vědy je popsán matematickým jazykem.
Jaký úkol plyne pro filosofii? Locke říká, že filosofie má odpovídat na základní otázky gnoseologie (poznání). Filosofie musí popsat původ, formy, možnosti a hranice poznání. Locke jako první formuloval gnoseologický problém (podobně jako Kant) Jak člověk poznává? Tímto problémem začal a u něj také skončil. Jestliže člověk zkoumá kosmos, musí mít odpověď na tyto základní otázky (původ, formy, možnosti a hranice poznání), jinak to nemá smysl. Locke se nikdy nedostal k ontologii.
Jak člověk poznává? Člověk poznává ideje, které vznikají jako zápis na lidské duši. Ideje = individuální zážitky zapisující se do duše. Vnímám jednotlivé ideje – jako např. když se dívám na noční oblohu a vnímám „velký vůz“, tak přece nevnímám velký vůz, ale 7 jednotlivých hvězd, které tvoří velký vůz.

Druhy poznání

1. intuitivní znalost své existence (vím, že já jsem já)
2. demonstrativní poznání Boha
3. smyslová znalost věcí (smyslové poznání je omezenější než 1 a 2)
4. zjevení – Locke ho občas toleruje, asi nepatří k filosofii
Proces poznání

1. vnější předmět působí na naše smysly a tím vzniká idea něčeho. Já poznávám ideu vnějšího předmětu.
2. slovo působí na smyslový orgán a vznikne určitá idea, podobná ideji ad1. Já nepoznávám zvuk (zvuk je jen chvění vzduchu),ale poznávám ideu.

Tyto procesy poznání se nazývají senzace – poznání vnějších předmětů. Senzace jsou vlastním smyslovým vnímáním (počitky, vjemy), jejichž objektem jsou vnější předměty.

3. reflexe poznávám své vnitřní stavy (chci, myslím, vztek…) Já nepoznávám bezprostředně své stavy, ale ideje. Jakýsi „vnitřní smysl“, sebezření, sebepozorování (dnes bychom řekli introspekce).