Heideggrův myšlenkový vývoj

Heideggrův myšlenkový vývoj:
– stává se neurčitým (od osobní existence ke kosmické…) – změna terminologie (bytí, život, existence… od konkretizace k zobecněnému vyjádření)
– eseistika (zájem o jazykovou stránku) – analýza jazyka – vypořádává se s tradiční metafyzikou, snaha o měnění prostředí
– vnímání světa je považováno za subjekt – subjektobjektový přístup. Jsme sice aktivní, ale nejsme tvůrci bytí
– subjekt = aktivní; objekt = pasivní
Bytí můžeme slyšet (nevidíme ho) = můžeme ho poslouchat, vžít se do něj. Heidegger zdůrazňuje nicotu, logický kontrapunkt bytí – bytí je, nebytí není. Nicota není autentická, nicota se v samotném bytí nevyskytuje = když chceme naším jazykem říci co je to bytí, musíme odpovědět nicota. Používáme náš jazyk, místo abychom používali jazyk bytí. Nihilismus – zapomínáme na bytí – vyúsťuje ve světovou katastrofu (pojmy jsou lidské).
– abstrakce je náš produkt, v realitě nemá co dělat.
– návrh o renesanci života, jazyka – odvrat od teorie směrem k poezii
– nemáme mluvit o jazyku, ale jménem jazyka. „Být básníkem“ (rozumět bytí) myslet znamená být básníkem.
– mýtus = nejplodnější myšlení – spontánní jazyk
Co je to bytí?
– Heidegger říká, že (negativní) bytí není jsoucno, jednotlivé předměty, vlastnosti, člověk ani Bůh. Bytí je to, co dalo existenci Boha, ale není to totéž, je to větší než jsoucno. Bytí je nic = nemůžeme ho vyčerpat, bytí pouze je.

Karl Jaspers
– je ztotožnitelný s některými charakteristikami Heideggra
– dosavadní filozofie byla vyústěním idealismu nebo vědeckých poznatků – vše, co existuje je objektem (včetně subjektu)
– zkoumáním člověka se dozvíme věci, které mohou být využity nebo také zneužity
– cíl = předělat svět
– tento přístup má meze našich poznatků (co víme a můžeme se dozvědět) = vše je podřízenost, vede k vykonstruování představy budoucnosti (idealismus stojí na abstrakci, konstrukci, to co považujeme za ideál – př. individuum má možnost získat…)
– odvoláváme se k něčemu (př. Bůh s námi); ve filozofii by mělo jít o člověka

Jaspers tvrdí, že k realitě máme přistupovat jen aktuálně – bytí nemáme brát za konečné, svět je nepoznatelný; máme usilovat o pochopení člověka a ne o jeho zkoumání. Existence nikdy není tradiční, existenci nemůžeme poznat, jen pochopit (= my sami sebe neznáme, pohlížíme na sebe jako na objekt – zrcadlo – obraz). Sami sebe neznáme ani empiricky, ani racionálně.
– existence je bytí, je vztažena s transcendentnem = transcendence = bytí = poznávání Boha
– existence je svoboda (není svobodná), svoboda je jen tam, kde je existence.
– svoboda je poznání, samo vědění ale není svoboda
– podle Jasperse je tam, kde se vztahujeme k něčemu, co nás vztahuje – když děláme něco, co jinak nejde = svoboda
– svobodně si volíme své normy, ale jsou to jediné možné normy. Není to poznaná nutnost, ale poznaná nutnost k transcendenci.