Jean Paul Sartre

Jean Paul Sartre
– nejslavnější a nejznámější filozof; řazen k ateistickým autorům
– ovlivnil 2.polovinu 20.století
– rozvíjí snahu vytvořit existenciální filozofii založenou na ontologii, která by ontologické otázky neřešila použitím např. starého modu Boha
• Bytí a nicota – výchozí text
• Existencialismus je humanismus
• Slova – autobiografie
• Nevolnost – román
• Zeď – povídky
• Mouchy – drama
• Špinavé ruce – drama (…)
Zdroje, východiska:
– před válkou ovlivněn Heideggrem, psychoanalýzou, fenomenologií – to ho dovedlo k úvahám o ontologických otázkách (konkrétně Bytí a nicota – pokus o novou variantu ontologie = odmítá substanční pojetí).
– Sartre je přesvědčen, že povaha bytí nemůže být chápána jako pasivní, ale bytí jako celek je aktivní
– rozlišuje mezi dvěma úrovněmi bytí
– je přesvědčen, že člověk je ten, kdo podnítil existenci světa (- svět je něco, co je spjato s nějakým aktivním prvkem, svět je lidský svět, prostředí, které obýváme, něčí prostor)
– člověk tvoří svět tím, že vytahuje věci vstupující do jeho vědomí a skládá si z nich pojetí reality, které není vyčerpatelné, ale je hodnotové.
– vychází z intencionality – subjekt a objekt – nelze jejich oddělená existence, objekt bez subjektu není objektem. Tato dvojice je naplněna vztahem a významy o lidskosti

Prázdné vědomí není žádné vědomí, je tvořeno obsahy – nehledejme substanci; vědomí vzniká ve vazbě na bytí, ale samo o sobě bytím není, respektive Sartre upozorňuje, že existuje bytí o sobě a bytí pro nás.
– při tomto rozčlenění můžeme říct, že bytí je vědomí, protože bytí se chápe jednou svou částí, ale neznamená to býti idealistou.
– vědomí je naplňováno bytím a tak se dá do jisté míry ztotožnit
– bytí bez vědomí je nicotou, protože je to nerozčleněná homogenita, ve které se nic neděje, nedá se rozlišit (jestliže nejsou kvality, je všude stejno, tak se nepozná, jestli něco je)
– bytí obsahující vědomí je komplexem bytí, které existuje v diferencích, ve věcech, je časové..

– bytí bez vědomí by bylo neodlišitelné od nicoty
– bytí o sobě je pasivní – nezbytné, nediferencovatelné = netečná totožnost (dva předměty nejsou totožné)
– ani vznik, ani zánik, žádná změna; dá se říci jedině to, že JE
– není minulost, budoucnost, přítomnost
– pokud by šlo o jediné bytí, znamenalo by to smrt (tam, kde se nic neděje, tam nic není)
– vědomí je živá forma bytí – bytí pro sebe
– vědomí existuje pro sebe zatímco bytí o sobě je temné pozadí a bytí pro sebe vnáší do pozadí kvalitu, život, pohyb, změnu.. – aktivita je jen tam, kde je nějaký cíl
– Sartre dodává, že tahleta forma bytí je založena na negaci, tím, že rozpohybován tak neguje to, co je.
– bytí pro sebe je negací statického bytí (co má být, je zároveň negací toho co je)
– bytí pro sebe nemá substanci, je činnost, negování samo o sobě
– Sartre upozorňuje na význam Heidegrova uvažování o nicotě, je přesvědčen, že duchovní bytí vědomí je celé založeno na negaci
– S. na rozdíl od předchůdců dodává, že pokud mluvíme o vědomí, neměli bychom se pokoušet o abstrakci, vždycky je nějaké konkrétní JÁ, MOJE VĚDOMÍ.
– „člověk je bytost díky které přichází na svět negativita“
– „existovat znamená negovat jsoucí“(schopnost negovat jsoucí ve smyslu představit si jiné, udělat jiné
– schopnost negovat to, co je dané a je to obsah veškeré lidské existence