Pojetí svobody

Pojetí svobody – úvaha o negující charakteristice celé lidské existence. Svoboda je to, co člověk staví mimo zákonitosti; je v úzké vazbě pojetí negace. Lidská charakteristika plynoucí z ontologie, není určována podstatou lidskosti, i to jací jsme si svobodně volíme (je to dané, předmětem negace). Svoboda je negací minulosti, „mezera bytí“ – podstatou toho, co tu bylo dosud.
Sartre říká, že člověk je svobodný nezávisle na možnosti uskutečnění, schopností negovat jsoucí. Není dosažitelný cíl, je to jeho naplňování; projekt není cesta ke svobodě, je to sama svoboda.
„Cíl není ničím, hnutí je vším“
– svoboda a lidské bytí jsou provázány a žádná situace nás nemůže svobody zbavit, vždycky můžeme volit svůj vztah k dané situaci; nás neomezují vnější podmínky, ale to, jak se k nim postavíme.
– překážky jsou určovány tím, co chceme (např. když se zřeknu touhy létat, přestane mi vadit, že nemám křídla)
– Sartre říká, že nemáme za úkol změnit svět, ale změnit svůj vztah k němu.
– jediným kritériem svobody je projekt budoucnosti
– v negaci je svoboda tím, že si řeknu, že chci jiné, než to, co je (že mě vůbec napadlo si to říct) – tato svoboda se potom mění v nutnost, nemůžeme takové svobodě uniknout
– jsme bytosti, které musí volit a naši svobodu omezuje jen svoboda sama
– i nekonání je volba, člověk je odsouzen k tomu být svobodný, muset se rozhodovat
– jsme neodvratně svobodni – Sartre tím nabízí slabinu i východisko zároveň – vždy máme dvě možnosti – buď se smíříme se stavem věci (i toto je uvědoměním), nebo budeme bojovat. Jde o to, že naše rozhodnutí mohou jít i proti naší existenci
– bytí sebe samo svým rozhodnutím zničí jen tak, že neodhadne situaci, kdežto člověk může svobodně volit
– pomezí etických otázek

Jedním z výrazných rysů je jeho odmítání náboženství. Podle něj skutečná mravnost může být založena jen na svobodném projevu vůle; pravá mravnost = svobodné volní rozhodnutí. Jestliže není Bůh, pak se nemůžeme odvolávat na vnější přikázání, které by uzákonily naše jednání. Jsme v morálce sami, jediným cílem, zdrojem morálky je člověk. Morální hodnoty nemohou být objektivní, svoboda je základem hodnot. Základním kritériem je autentičnost – buďme sami sebou, pak budeme autentičtí a pak svobodní.
Sartre je programově humanistický. Podle něj je všechno stejně zbytečné, není nic, co by bylo nadřazenější, nemáme jiné kritéria než svoji vlastní autenticitu.
„Otravovat se o samotě v baru, nebo vést za sebou národy je stejně zbytečné a morálka vzniká navzdory té zbytečnosti, protože jsme lidé..“ (Bytí a nicota)

Nejsou nižší a vyšší cíle – všechno je stejně důležité, nejsou nastavitelná kritéria, podle kterých by se to dalo říct. Navzdory tomu jsme morální bytosti, sami si kritéria vytyčujeme, určujeme. Navzdory zbytečnosti ukázané pod úhlem smrtelnosti jsme morální bytosti.