Podobenství o jeskyni
Podobenství o jeskyni
Obyčejní lidé se podobají vězňům v nitru jeskyně, spoutaným tak, že se mohou dívat jen na zadní stěnu jeskyně. Zvenku proniká do jeskyně ostrá záře hořícího ohně, která osvěcuje jakési jiné lidi, kteří chodí v jeskyni podél příčně postavené zídky a kteří nosí nad hlavami různé předměty. Protože však zídka je stejně vysoká jako tito lidé, stín lidí na zadní stěně jeskyně vidět není, avšak zato jsou tam vidět všechny stíny nošených předmětů. A tu oni první lidé, mohoucí se dívat jedině na zadní stěnu jeskyně a vidět tam pohybující se stíny předmětů, naivně pokládají za jsoucno to, co sami vidí, aniž vůbec tuší, že viděné jsou pouhé stíny pravých jsoucen.
Stínem Platón rozuměl hmotný svět, přístupný našim smyslům. Nošenými předměty rozuměl ideje, ohněm pak ideu dobra.
Člověk, který by se dostal z pout by se otočil a uviděl by pravdu. Byl by oslepen. Poznání je bolest. Tento člověk je nazýván filosofem. Filosof může zůstat ve světě idejí nebo se vrátit do jeskyně a přesvědčovat ostatní, že to co vidí není pravda, že celý život žijí v nepravdivém světě. Podle Platóna by ho zabili, kdyby mohli.
Mezi dvěma světy jsou dveře, kdo se dostane do světa idejí, dveře zmizí a už se nemůže vrátit zpátky a sednout si zpět na židli. Už ví, že by viděl pouze falešné stíny.
POZNÁNÍ JE BOLESTIVÉ.
