Epikureismus

Epikureismus

Epikureismus se snažil opovědět na otázku, jak žít v dnešním světě.
Zakladatelem epikureismu byl Epikuros ze Samu. Byl neprávem považován za zvrhlíka. Jeho filosofie bývá nazývána filosofií zahrady. Postavil zahradu a oddělil ji od ostatního světa zdí. Zeď oddělovala svět zahrady od světa vnějšího, kterému nerozuměli (chudoba, strasti). Nad vchodem do zahrady:
Vstup sem poutníku, našim cílem je slast.

Člověk dokáže svým rozumem poznat svět a porozumět mu.
Ať si mlád nebo stár, věnuj se filosofii.

Člověk se má v mládí věnovat filosofii, aby neměl strach z budoucnosti. Člověk se má v stáří věnovat filosofii, aby se nebál smrti, a aby neměl výčitky svědomí při pohledu na svou minulost (člověk by měl žít mravným životem).

Epikurejská filosofie měla 3 části:
1. logika (kanonika)
2. fysika
3. etika

Logika

Je důležitá proto, abychom našli kriterium pravdy. Epikurejci jsou sensualisté.

Vjemy – existují věci, ze kterých se odlupují obrázky a ty se v našem vědomí otiskují – poznávací optimismus;
Pojmy (prolepsis) – pravdy, které nejsou ze smyslů; vrozené pravdy, které máme již při na rození (např. Bůh – vždyť naše poznání jeho existence se vyznačuje samozřejmou jistotou). Pojmy trošičku vyvrací sensualismus, nepoznáme Boha smysly;
Cit – pocity jsou kriterii pravdivosti; pocit bolesti: vyhýbat se, pocit rozkoši: volit rozkoš.