Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
Gottfried Wilhelm Leibniz (1646 – 1716)
– malý génius, německý filosof a matematik, všestranný, inteligentní
– zakladatel novodobé německé filosofie
– v 15 nastoupil na univerzitu, v 17 byl bakalář, ve 20 doktor
– zabýval se politikou, v r. 1700 vznikla berlínská akademie věd
– ke sklonku života se od něj všichni odvrátili
– vycházel z Descarta
– dílo
• Nová soustava přírody
• Nové úvahy o lidském rozumu
• Principy přírody a milosti
• Monadologie
: pokračování Nové soustavy přírody
: rozpracoval teorii monád
-> monády jsou metafyzický bod, prvek, za naší smyslovou zkušeností, spojil tím atomismus a entelechii, patří jim síla, energie
-> jsou to body, v tom spočívá základ jsoucna
-> síly, silová centra, těleso je komplex bodových silových center
-> duše, uznal hierarchii jsoucna, monád
-> vše je individuální, neexistují dvě stejné, jen v základu
– z principu boží dokonalosti vyplývá, že náš svět je nejlepší možný
– zastával kauzální pojetí reality, realitu přirovnával k hodinám
– předjednaná harmonie : Bůh dal impuls a dál svět pracuje sám
– ospravedlnění zla
• rozlišuje 3 druhy zla
: a) metafyzické -> kořením je princip konečnosti
: b) fyzické -> bolest, utrpení,…
: c) mravní -> plyne z nedokonalosti člověka
