Fenomenologická sociologie
fenomenologická sociologie
– fainetai = jevit se
– vznikla jako odvětví paradigmatu (obecný systém hodnot, který dává pro všechny vědy úhel pohledu)
– ve 20. století nastal střet dvou paradigmat – fenomenologie a positivismu
– fenomenologie vznikla nejdříve jako filosofický směr (založil ho Edmund Husserl), do sociologie ji přenáší Alfred Schütz
– opírá se o kritiku positivismu, prý sociální realita je nesouměřitelná s přírodními vědami
– positivisté věřili, že existuje pozitivní realita, což je dle fenomenologů nesmysl, svět je hlavně takový, jak ho lidi chápou, člověk je považován za pasivního příjemce, ale také za aktivního tvůrce reality
– objektivní svět = to, kde se střetávají pohledy na svět všech
– obrací pohled k rutině, nudnému, obyčejnému životu, každodennosti
– zkoumá způsoby konstrukce reality člověka, ta do značné míry závisí na jazyku a komunikaci
– člověk díky komunikaci může mít zkušenost o tom, co nezažil
– pro pobyt v realitě si člověk vytváří zjednodušený pohled na svět = typifikace
• naše vlastní i přenesená sedimentovaná zkušenost
• jak se má člověk dívat na svět, chovat se k okolí
– předpokladem fenomenologických teorií je možnost zaměnitelnosti stanovisek (člověk vidí sebe sama v pozici druhého)
– jazyk je konstrukcí reality
– zástupci sociální konstrukce reality
• P. Berger, T. Luckmann (oba mohou patřit také do etnometodologie)
