ETIKA

Etika je filozof. disciplínou, která vznikla v antice a jejímž předmětem je morálka / éthos =
zvyk, obyčej, charakter/.
Etika nejprve stanovuje „ Co má být.“, co je žádoucí z hlediska dobra, spravedlnosti…., a
současné se snaží tyto pojmy blíže určit a zdůvodnit

Morálka je soubor představ sdílených v určité společnosti a době o tom, jaké je chování a
smýšlení jednotlivého člověka / mos, mn.č. mores= mrav ve smyslů zvyk, obyčej /.

Dobro = souhrnný pojem pro všechno prospěšné a hodnotné, něj vyšší mravní ideál – a jeho protiklad zlo = to, co škodí, ruší, kazí -jsou Míčovými morálními pojmy.

Mrav = dané společnosti nebo skupiny je obvyklý vzorec chování ve vzájemných vztazích
jejích členů.

Dostáváme tak triádu: mrav, morálka a etika.
Mrav označuje to, jak jsou členové určitého společenství zvyklí jednat, jak se obvykle chovají, morálka jsou pak jejich společné představy o tom, jak by jednat měli, a etika, pokud existuje, je pokusem o teoretický výklad těchto morálních představ. Morálka a mrav existují ve všech lidských společnostech, ve všech dobách a kulturách, i když se jednotlivé představy o tom, co je morálně dobré, mohou lišit

Předmět etiky
Etika jako teorie morálky nevzniká vždy a všude. Tam, kde jsou morální normy přijímány
jako samozřejmé a nezpochybni tělně platné, tam se neobjevuje potřeba jejich teoretického
zkoumání a zdůvodňování.
Dodržování morál. norem se dosahuje na základě sankce veřejným míněním. Část norem,
která se stává základem právního řádu, je vynucována i autoritami formálními – policií,
soudy…

Morální norma – požadované pravidlo jednání /nepokradeš, nezabiješ../

Svoboda – nutná podmínka i hodnota k naplnění morálních cílů.
Morální odpovědnost – za každé své rozhodnutí, byť učiněné pod nátlakem, neseme morální
Odpovědnost.

Kolektivní vina – zvláštní případ morální odpovědnosti, v jejímž rámci jsme činěni
odpovědnými i za to, co jsme přímo sami neudělali a nerozhodli, ale co např. rozhodla a
v našem jménu učinila naše vláda a na čem se tedy podílíme nepřímo tím, že pracujeme a
žijeme v tomto státě, platíme v něm daně…
Vinu je možné odčinit novými pozitivními skutky, zasluhuje možno: znehodnotit pýchou či
následnými špatnými činy.
Svědomí – zvláštní fenomén lidského vědomí, jakýsi „ vnitřní hlas“, který jako by hodnotil jednání člověka Osobní přesvědčení založené na přijetí určitých nioráí. norem, které se stávají měřítkem posuzování ví. chování