Vztah filosofie k jiným formám poznání

Východiska filosofie
1. ÚDIV = čl.nerozumí světu, který ho obklopuje
2. POCHYBNOSTI = čl.pochybuje o smyslu svého jednání, své existence
3. NEJISTOTA = čl.neví, jestli je to, co dělá správné

Vztah filosofie k jiným formám poznání
– čl.může okolní svět poznávat prostřednictvím rozumu (záležitost F), citu (záležitost umění), víry (záležitost náb.)

1. vztah filosofie a náboženství
– náboženství je zal.na víře, vychází ze vztahu čl.a boha – bůh je nejvyšší autoritou
– pokud čl.něčemu nerozumí, musí věřit tomu, jak je to zdůvodněno
– F by měla rozumově vysvětlit náb.dogmata X F je zal.na rozumu = nejvyšší hodnota čl., čl.by měl věřit jen tomu, čemu rozumí
– vztah F a náb.má 3 formy:
a.) náb.a F nemají nic společného, navzájem si nepřekáží
b.) náb.a F stojí proti sobě, náb.je nadřazeno F à poznatky F musí posilovat víru
c.) náb.a F stojí proti sobě, F je nadřazena náb.

2. vztah filosofie a umění
– umění – specificky lidská čin., esteticky ztvárňuje realitu
– cílem: * poznávat okolní svět prostřednictvím citů
* povznést čl.k vyšším hodnotám
* pomáhat čl.orientovat se ve světě

3. vztah filosofie a speciálních věd
– původně F zahrnovala všechny vědy à s nárůstem poznatků se vědy vydělily (jako první přírodní vědy)
– vědy vydělené z filosofie = speciální dělíme:
a.) reálné – popisují skutečnost, svět
· přírodní vědy – fyzika, chemie, biologie, astronomie
· kulturní vědy
¨ sociální a ekonomické vědy
¨ duchovní vědy – vědy historické, jazykové
– vztah vychází z toho, že speciální vědy poskytují dílčí poznatky, které F zobecňuje